Zdraví od narození

Prý se člověk nenarodí, aby trpěl. Už od narození jsem byl divný. Možná jsem byl ve škole geniální, ale to mě bylo k ničemu. Nejdříve spála - v pěti letech, sám na infekčním. Myslel jsem si jaký jsem dokonalý dítě, spíše rodiče si to mysleli. Škola mi šla sama. Ale najednou se začala objevovat nespavost, ve škole rvačky a vůbec jsem cítil, že se chovám divně. Limská borelióza a mononukleóza mě srazili na samé dno. Několik let po nemocnicích. Žádní přátelé, žádný vztahy, žádný zájmy prostě nic. Nechuť žít. V nemocnici jsem si říkal, proč jsem se tenkrát v porodnici narodil. Několikrát jsem to chtěl skoncovat. Měli mě rádi snad je moji rodiče. Neměl jsem vzdělání, brigádu prostě nic. Holky mě prostě nechtěli. Až jedna holčina se mnou začala chodit. Začal jsem chodit do školy, plnit úkoly. Závodně hrát stolní tenis. Později jsem dodělal maturitu a myslel jsem si, že to ukážu světu. Zdraví stále nebylo takové, léky přestali zabírat a já bych se raději nechal utýrat. Vztah se mi rozpadl a já se cítil jako odpad. Práce mě nešla, i kvůli nemoci kterou jsem chtěl za každou cenu přemoci. Musel jsem zažádat o důchod, který mě stejně nechtěli dát, nebyl jsem jejich kamarád. Našel jsem si brigádu. Následovali další vztahy, kurzy, kvůli práci. Držel mě hodně sport, i drží. Nevzdal jsem to a to je nejdůležitější. Našel jsem si přátelé a to dost přátel, kteří mě mají rádi, jsou to bezva kamarádi. Vztahy mě opět nejdou jsem po třech měsících zase sám. Zdraví prostě není banalita a kdo ho má, ať je rád.