Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Emílie (2)
Logo
Nosím smůlu
<>
icon 14.12.2012 icon 6x icon 5241x
Ahoj. Porad  se nemůžu zbavit dojmu, ze jsem tady zbytečná. Rozhodne  jsem nikdy neuvazovala o tom, ze bych si něco udělala. .
     Vyrostla jsem v rodině, kde se rodiče v mých třinácti letech rozvedli. Muzu jim akorát poděkovat. Máme všichni skvělý vztah a i rodiče jsou stále přátele. Rodiče toho moc nemeli, ale snažili se nám dopřát to co je pro život dulezite. Vždy jsme byli vedeni k praci, aby jsme si uměli vážit peněz. Takže posledni prázdniny jsem měla asi ve dvanácti. Všechen volný čas jsem jinak věnovala skole a brigadam. 
     Ani mezi lidi kolem sebe jsem nikdy extra nezapadla. Začalo to uz na zakladni skole. Nejsem typ cloveka, ktery se vzhledově nějak liší od ostatních. Takže to musi byt něco jiného. Pro sve spolužáky jsem byla dobra, akorát kdyz něco potřebovali. To samé bylo s učiteli. Byla jsem ticha žákyně, která nikdy nevybocovala nejakym extrémním chováním. Vždy jsem byla ticha a dělala jsi svoji praci. I přesto mi v pate třídě bylo neustale zle, az doktorka přišla na to, ze to je ze šikany spolužáků a učitelů. Těšila jsem se proto na střední skolu, ale tam se to bohužel vse opakovalo. Úspěšně jsem odmaturovala a vrhla se na vysokou skolu. Dnes muzu říct, ze bohužel soukromou. Musela jsem si vzít půjčku, abych skolu mohla zaplatit a ještě dnes, kdyz uz jsem čtyři roky ze skoly ji neustale splacim. Bohužel jsem skolu nedodelala, jelikož jedna profesorka mě tak moc nemela v lásce, ze mě ani po třetí nepustila přes statnice i přesto, ze jsem uz vse uměla pomalu jako basnicku. 
     A tady se to vse láme. Jako jedina ze třídy jsem skolu nedokoncila. Tím padem jsem musela hledat jiný obor kde bych se uplatnila. 
     Při skole jsem měla praci na plny úvazek, abych měla na žití. Po neúspěšných druhých státnícich jsem si šla trosku vylit hlavu. Do práce jsem dorazila znacne unavena a odpoledne jsem za sebe volala náhradu. Po tydnu jsem přišla za vedoucí a omluvila jsem se a vysvětlila svou situaci. Řekla mi, ze si cení toho, ze jsem se přišla omluvit. Nicméně po měsíci mě vyhodila, ze pry pijí a beru drogy. Přitom já mám z drog přirozený respekt a alkohol mi nechutna. Ten jsem si dala akorát trochu, kdyz jsem někam vyrazila s přáteli. 
    Snažila jsem se najít praci a narazila jsem na finančního poradce. Toho jsem vydržela dělat asi tři mesice, kdyz jsem zjistila, ze to jsou všechno lži klientům. Pak jsem az do června byla bez práce, bez podpory bez peněz. Nemela jsem na nájem, na jídlo, na žití. Sháněla jsem půjčku az mi na internetu půjčil jeden muz, celkem 100 000. Zaplatila jsem nájmy dopředu a zbytek měla na stravu. Přestala jsem chodit mezi lidi, tak moc jsem se stydela.
Ale nějak nic nevychází. Mám pocit, ze všem nosím smůlu.
     V červnu jsem nastoupila do jednoho nového krámu s oblečením. Jelikoz jsem měla zkušenost a tím, jak ma takovy krám vypadat, tak jsem jim ho cely pomohla zařídit. Kšefty nesly, klienti nechodili a majitele se nesnazili ani o reklamu. Byl to krám bez jakéhokoli zabezpečení a na mě se tam každy den sletalo množství zlodějů. Nejednou jsem je chytala az na ulici. Ale majitele mi na to pouze řekli, ze se mám více snažit. Po třech měsících jsem se jednoho rana po inventure nemohla dostat do práce. Majitel přijel, vytáhl papír a řekl at to koukám podepsat, ze jsem zlodejka a ze jsem ukradla zboží za 26 000. Sesypala jsem se a v záchvatu pláče jsem to ja blba podepsala. Odmítal mi vydat mě věci a smlouvy, které jsem tam měla. Nakonec mi nevyplatil ani výplatu.  Za mesic jsem se dozvěděla, ze to cely zavírají a holka, která tam pracovala po mě, poslali odpočinout domu, aby se vzpamatovala z toho, ze ji okradli zloději. :-( já takové štěstí nemela. :-(
          Na zacatku prosince jsem pak nastoupila do nové otevřené cukrarny v nedaleké obci. Klíče od práce jsem nemela, majitelka mě tam kazde rano vozila a vecer mě vyzvedavala. Během dne tam parkrat ještě zajela vse zkontrolovat. Po měsíci a pul jsem měla dostat svou prvni výplatu. Ale najednou uz jsem tam nepracovala sama, ale střídali jsme se tam tři. Já ji prosila, ze potrebuji peníze a ze to vse zvládnu. A pak uz mě do práce najednou nevolala vůbec. Na sms neodpovídala a tak jsem se rozhodla jet si pro výplatu osobně. Bylo mi řečeno, ze bez mě přítomnosti delali inventuru a chybi zákusky v hodnote 5 000. Neverila jsem tomu, uz zase? Tak jsem řekla at tedy tu inventuru spravedlivé rozdělí mezi všechny co tam pracovali a dá mi zbytek výplaty. Měla jsem brát celkem 17 000. Tak mi řekla, ze se mi ozve. Pak mi přišla zprava, ze mi vyplatí jen 1 200, ze pry jsem tam rozbila nejake topení. Nakonec jsem nedostala ani korunu. Opet bez peněz, bez podpory. Peníze z půjčky, kterou ještě dnes splacim došli. Tak jsem hledala další půjčku. Byla to blbost, ale co jiného jsem měla dělat. Ozval se mi kluk z Podebrat, ze mám přijet a domluvíme se osobně. Tak jsem koupila jízdenku za posledni peníze a s naději vyrazila. Byl to kluk, stary asi jako já. Bylo mi divne, kde by vzal tolik peněz. Ale vyprávěl mi o svém podnikání a o tom, ze částka 50 000 neni pro nej problém. Nakonec mě pozval k sobě, ze tam to  po třetí nepustila přes statnice i přesto, ze jsem uz vse uměla pomalu jako basnicku. 
     A tady se to vse láme. Jako jedina ze třídy jsem skolu nedokoncila. Tím padem jsem musela hledat jiný obor kde bych se uplatnila. 
     Při skole jsem měla praci na plny úvazek, abych měla na žití. Po neúspěšných druhých státnícich jsem si šla trosku vylit hlavu. Do práce jsem dorazila znacne unavena a odpoledne jsem za sebe volala náhradu. Po tydnu jsem přišla za vedoucí a omluvila jsem se a vysvětlila svou situaci. Řekla mi, ze si cení toho, ze jsem se přišla omluvit. Nicméně po měsíci mě vyhodila, ze pry pijí a beru drogy. Přitom já mám z drog přirozený respekt a alkohol mi nechutna. Ten jsem si dala akorát trochu, kdyz jsem někam vyrazila s přáteli. 
    Snažila jsem se najít praci a narazila jsem na finančního poradce. Toho jsem vydržela dělat asi tři mesice, kdyz jsem zjistila, ze to jsou všechno lži klientům. Pak jsem az do června byla bez práce, bez podpory bez peněz. Nemela jsem na nájem, na jídlo, na žití. Sháněla jsem půjčku az mi na internetu půjčil jeden muz, celkem 100 000. Zaplatila jsem nájmu dopředu a zbytek měla na stravu. Přestala jsem chodit mezi lidi, tak moc jsem se stydela.
     V červnu jsem nastoupila do jednoho nového krámu s oblečením. Jelikoz jsem měla zkušenost a tím, jak ma takovy krám vypadat, tak jsem jim ho cely pomohla zařídit. Kšefty nesly, klienti nechodili a majitele se nesnazili ani o reklamu. Byl to krám bez jakéhokoli zabezpečení a na mě se tam každy sletalo množství zlodějů. Nejednou jsem je chytala az na ulici. Ale majitele mi na to pouze řekli, ze se mám více snažit. Po třech měsících jsem se jednoho rana po inventáře nemohla dostat do práce. Majitel přijel, vytáhl papír a řekl at to koukám podepsat, ze jsem zlodejka a ze jsem ukradla zboží za 26 000. Sesypala jsem se a v záchvatu pláče jsem to blbka podepsala. Odmítal mi vydat mě věci a smlouvy, které jsem tam měla. Nakonec mi nevyplatil ani výplatu.  Za mesic jsem se dozvěděla, ze to cely zavírají a holka, která tam pracovala po mě, poslali odpočinout domu, aby se vzpamatovala z toho, ze ji okradli zloději.
     Na zacatku prosince jsem pak nastoupila do nové otevřené cukrarny v nedaleké obci. Klíče od práce jsem nemela, majitelka mě tam kazde rano vozila a vecer mě vyzvedavala. Během dne tam parket ještě zajela vse zkontrolovat. Po měsíci a pul jsem měla dostat svou prvni výplatu. Ale najednou uz jsem tam nepracovala sama, ale střídali jsme se tam tři. Já ji prosila, ze potrebuji peníze a ze to vse zvládnu. A pak uz mě do práce najednou nevolala vůbec. Na sms neodpovídala a tak jsem se rozhodla jet si pro výplatu osobně. Bylo mi řečeno, ze bez mě přítomnosti delali inventuru a chybi zákusky v hodnote 5 000. Nevrátila jsem tomu, uz zase? Tak jsem řekla at tedy tu inventuru spravedlivé rozdělí mezi všechny co tam pracovali a dá mi zbytek výplaty. Měla jsem brát celkem 17 000. Tak mi řekla, ze se mi ozve. Pak mi přišla zprava, ze mi vyplatí jen 1 200, ze pry jsem tam rozbila nejake topení. Nakonec jsem nedostala ani korunu. Opet bez peněz, bez podpory. Peníze z půjčky, kterou ještě dnes splacim došli. Tak jsem hledala další půjčku. Byla to blbost, ale co jiného jsem měla dělat. Ozval se mi kluk z Podebrat, ze mám přijet a domluvíme se osobně. Tak jsem koupila jízdenku za posledni peníze a a naději vyrazila. Byl to kluk, stary asi jako já. Bylo mi divne, kde by vzal tolik peněz. Ale vyprávěl mi o svém podnikání a o tom, ze částka 50 000 neni pro nej problém. Nakonec mě pozval k sobě, ze tam to vyřešíme. Otevrel lahev vina a zacal se vyptával na co peníze potrebuji. Ze nehodlá pomáhat někomu hrát třeba automaty. Tak jsem mu vse vyprávěla. Bylo to fajn do té chvíle, nez se na mě vtrhnul a normálně mě zneužil, nebala bych se říct ani slovo znásilnil. Pak mě vyhodil před barák a někam se vyparil. Ze zoufalství, jelikoz jsem nemela ani na cestu zpět, jsem se mu vloupala přes okno do baráku. Z jeho počítače jsem napsala kamarádovi, ktery mi koupil jízdenky. No a nenapadlo mě nic lepšího, nez se mu pomstít. Tak blbym zpusobem. Ukradla jsem mu jeho dve koťata, o kterých neustale vyprávěl. Nechtěla jsem je prodat, nebo jim něco udělat. Chtěla jsem ho jen vytrestat a za mesic mu je vrátit. Podal na mě trestní oznámení. Strávila jsem za mesic víc jak šest hodin u výslechu, kdy policie měla pouze blbe narážky a tomu co jsem jim řekla nevěřili. Nejspíš proto, ze pan Holub byl jejich kamarad. Dostala jsem rok a pul podminku a musela jsem uhradit ještě 2 000 za soud.  
     Pak jsem si konečně našla praci, kde jsem vydržela dva roky, bohužel mi výplata nestačila na splacení dluhu. Tak jsem se donutila k tomu nejhoršímu. Zkusila jsem se prodat. Strašně se mi to pricilo, ale co jsem měla dělat? Nakonec jsem to zkusila dvakrát a stejne to dopadlo tak, ze si užili a poslali mě domu bez peněz.
     Ani v lásce jsem nemela štěstí. Vždy jsem do vztahu dala vse, ale nakonec vždy utekli za jinou. A bývalým přítelem jsme čekali miminko. Řekl mi, ze jsem mu zkazila život. Nakonec jsem o miminko přišla. Je to uz rok a z toho stále nejsem venku. Navíc jsem na nemocenské přišla o hodně peněz a prosila jsem ho jestli mi do další výplaty půjčí 2 000, ale řekl, ze ne, ze mi jde jen o peníze. To ze jsem musela vyhledat odbornou peci ho nezajímalo. :-(
     Nyní jsem se za svým současným partnerem odstěhovala do ciziny. Bez jedine koruny, s naději na lepsi život. No nezačalo to zrovna nejlépe. Nejprve mě chtěl opustit a poslat domu kvůli bývalé přítelkyni, která ho o vse obrala a neustale podvadela. Nakonec ale zůstal se mnou. Neustale mi vyznává lásku. Ale pak ma take ve zvyku neustale vse házet na mě. Vse je moje vina. To, ze neslyší z nás dvou budika je moje vina. To ze zapomeneme jet na nákup moje vina apod. Ze pry se neustale musím hádat a musi byt po mem. Přitom já hádky nesnáším, nez abych se hadala, tak raději mlcim. Take neustale řeší peníze, ze co je se mnou, tak takhle špatně na tom nebyl. Přitom já se živím sama, přispívám mu i na nájem. Našla jsem si tu praci, která se zakládá na provozních. Na zacatek to bylo dobre, něco jsem si vydělala, ale ted uz čtyři mesice nic. :-( V Čechách musím splácet dluhy ve výši  6 800 a tady mám náklady na žití 8 500. Jenze příjem zádný. :-( a vzhledem k mým jazykovým dovednostem si praci moc vybírat nemůžu. Vůbec nevím jak to zvládnu. Porad si říkám, ze se to zlepší. Ale nic. Nechci aby to platil on, protože nechci byt na nikom závislá a vím jistě, ze by mi to jednou vyčetl. Vždy jsem toužila byt samostatná. Nicméně se to nedaří. 
     Můj dluh k dnešnímu dni je asi 150 000. To jsou skvěle vyhlídky ve 26 letech. Toužím po rodině, ale takhle na ni muzu zapomenout. Jsem rizikova pacientka pro rakovinu děložního čípku. Navíc musím brát léky, které stojí na tři mesice 3 000. Tím se mi ta moje vysněné rodinná idylka znacne vzdaluje.
     Jsem rada, ze jsem narazila na tento portál. Mohla bych ještě vypravet, je toho více. Ale jsem rada, ze to nemusím dusit v sobě. Tohle dokáže hodně pomoc. 
     Možna jsou to jen maličkosti. Ale kdyz je jich pak hodne, takhle to jeden velky problém. :-(
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Rozhřešení
regosta55 (nereg. uživatel)  Saturday, 30. August, 12:08
teda to je sila tyhle pribehy,nejsem clovek ktery by tim travil cas cist nejake cizy pribehy.naposledy jsem cetl neco takoveho kolem 15.let od te doby jsem se dal jinym smerem...Kazdopadne je to fakt sila,i muj zivot je velke story ale postupem casu jsem zjistil ze vse spatne je vzdycky pro neco dobre,dneska ziju v irsku uz 9 rokem jemi 32 let a nemuzu si stezovat.ale ted zpatky k teto holcine jmenem sandra-koukam ze uz tu pul roku nebyla,tak snad je v poradku.kazdopadne jestli bude chtit tak bych se ji mohl posnazit pomoct pro lepsi zivot,mozna prave proto jsem si zrovna rozkliknul tento clanek abych pomohl a treba se jednou situace otoci a pomuze ona mne nebo zase nekomu jinemu,pomohl jsem uz mnoha lidem a pomuzu i tobe sandro. dam ti muj email:regosta55@seznam.cz ,jestli ti muzu pomoct tak mi napis na meil,nejspise se nepujdu podivat na tuto stranku jestli jsi zanechala nejakou odpoved,jelikoz mam rodinu a pracovne jsem celkem vytizeny,tak si vytvor usmev na tvari a koukej mi napsat a skusime neco vymyslet

wendy (nereg. uživatel)  Tuesday, 24. September, 13:00
Jsi opravdu silná žena.Obdivuju tě.Díky tomu dojdeš v životě daleko i když je to možná teď beznadějné,má to svůj důvod. Mám podobný příběh.Je mi 25let a už jsem si zažila taky svoje -šikana,otec alkoholik,velká chudoba,výsměch,zneužití,vyloučení ze školy,žádné kamarády,vyhazov z práce a přitom jsem normální holka,co se snaží žít slušně.Dost lidí ve mě vidí blbou káču a neberou mě vážně.Přítel si ze mě dělá služku.Zatím s ním musím být,protože jsem bez práce a nemám kam jinam jít...je toho hodně...ale je dobré vvědět,že v tom nejsem sama.Mám dost lidí kolem mě,kteří se mají dobře a místo toho,aby jsi od nich slyšela hezké slovo blbě radí a pomlouvají tě,že nemáš práci,protože jsi buď neschopná,nebo moc tichá,nebo divná atd...možná se ti nedaří,protože jdeš špatným směrem a osud ti to takhle naznačuje.Zkus se zamyslet nad tím,co tě naplňuje a jdi za tím.Změň směr. Bez práce,je to těžké.Bez peněz se toho nedá moc dělat,ale to co si ušětřím ze sociálky,za to si nakoupím barvy a namaluju obaz,který pak prodám,nebo někomu nafotím oslavu za menší peníz a mám z toho radost,Přeji hodně štěstí.

mili (nereg. uživatel)  Thursday, 01. August, 11:15
Ty brďo...holky...sem si myslela, že má marnost nad marnost je neskutečná, ale to co píšeš je taky "dobrý". Já jsem starší a mám to trochu jinak, ale už jsem 3roky bez práce a jediný co je je supermaret a kasa a na to nemám...navíc bych stejně druhý den řekla, co si myslím a letěla bych nebo bojovala s houfem magorek. Již jsem si to vyzkoušela...a díky...je to zbytečný mrhání časem a energií. Z toho jak popisuješ to "zaměstnání"..tam v cizině...tak podle mě tě mají jen na voškubání...a pravděpodobně i měli...takže to není tvoje neschopnost.....ale asi bys měla poznat, kdy to je jen jejich hra a ne opravdové zaměstnání...i to co si popsala před tím...ten obchod s hadry...prostě šmejdi...ty si jen naivní...a dokud budeš....... No ale kde se nažrat a oblíct..co! To pak člověk skouší různý nesmysly. Zkusila si třeba nějakou neziskovku....bylo by míň peněz, ale zas by tě mohli nechat dodělat školu.... a na rodiče by exekutor neměl přijít....mohli by mít trochu problém, pokud tam máš trvalé bydliště, ale když si ho nahlásíš třeba někam na obecní úřad ..tak by se jich to němělo vůbec týkat.... koukám je to starší...tak doufám, že si z toho již trochu venku jo a takový moudro..ke kterýmu jsem došla já poslední dobou...že i když to stojí za h... a odevšaď tě to lifruje a nic se nedaří...je to pořád jen ukázka toho z čeho máš vypadnout a na co máš přijít...a když to nevzdáš a půjdeš dál...tak...tě to nasměruje..jen to sledovat a vydržet a nezbláznit se z toho...držím palce...ráda bych pomohla ale jsem na tom podobně a mám k tomu dva dorostence ...takže sory

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Saturday, 23. February, 17:24
No to nevím. Ja si ten život nedokážu užívat. Cely den jen přemýšlím, kde vezmu peníze, abych zaplatila věci na příští mesic, které proste zaplatit musím. Pokud to nezaplatim, přijde exekutor. A nepřijde ke me, ale k našim. Jsem hotova. Proste nevím, nevím jak to udělat. Jsem tak na dne, ze nevím jak z toho ven. To by se musel stát zázrak, ze by mi někdo dokazal pomoc. Ale v dnešní době to člověk očekávat ani nemůže. :-( ja neziju, ja totiž ani neprezivam. Ja spis jen čekám na konec. :-(

Jeannie Jane Jeannie Jane,  Thursday, 14. February, 12:33
Ahoj Sandro, moc mě mrzí, co se v tvém životě děje, ale nevěš hlavu, nejsi v tom sama. Bohužel ani můj život není "pohádkový". Ano, sice jsem úspěšně udělala maturitu a dostala se na vysokou školu a ano, mám hodného přítele, ale bohužel i já denně žiji ve strachu. Během dvou let jsem ze 60 kilogramů ztloustla na 115 kilo a pro holku, která byla celkem obletovaná kluky je to něco nepředstavitelného. Ale bohužel musím říct, že má "láska" k jídlu se nedá ovlivnit, ačkoliv se snažím, co můžu. Bohužel i já musím řešit hnusnou otázku nedostatku peněz. Jelikož mám pouhý gympl, nikde mě nechtějí a já se musím nechat psychicky týrat od nelidských zrůd v hypermarketu za minimální mzdu. Každý den je pro mě utrpením, jelikož úzkostně čekám, až to "příjde". Můj přítel je totiž už ve 22 letech velice zadlužený- vinou jeho mlsné matky. Nerada tě obtěžuji svým příběhem, ale chci, abys věděla, že v tom nejsi sama. Že existuje hodně lidí s příšernou situací, že i já se cítím zbytečná. Ale nevzdávám se. Snažím se užívat si alespoň ty chvilkové okamžiky, kdy se cítím aspoň trošku šťastná. Snažím se na každého, kdo mě tyranizuje a pomlouvá jen a jen usmívat, protože jedině potom mi dají pokoj a ten svět se zdá být o něco růžovější... Přeji ti do života jen a jen krásné věci, hlavně nevěš hlavu ;-) nikdo není na tomhle světě zbytečný, každý máme právo na život, ať je jakýkoliv. JK

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Saturday, 02. February, 22:42
Strašně rada spím, protože rada sním. Je to pro me nádherny útěk z reality. Horší je probuzení.

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Saturday, 02. February, 12:27
Tak a uz je to ztracene definitivne. Přítel dostal slibovanou výpověď. Ted uz si to uvědomujeme oba, ze to budeme muset řešit jinak. Všechny sny jsou pryč. Sny vystřídala snaha přežít do dalšího mesice. :-( Prace neni. Nenávidím cely svět. Beru to tak, ze jsem trestána za minuly život. Protože at udělám cokoliv, tak je to špatně. :-(

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Wednesday, 30. January, 03:14
Já uz zkoušela vse. Nic nemám, maximalne par věci na sebe a to bych pak musela chodit naha. :-( Žiji v zahraničí, takže tady zase tolik šanci nemám. :-(

:D (nereg. uživatel)  Tuesday, 29. January, 19:54
To me moc mrzi,ale neboj.pokud opravdu uz nemuzes tak neco prodej.no nevim mozna si to uz zkousela,ale pokud ne zkus to!kazdeho potesi nejake tricko nebo kniha.nejake penize z toho dostanes.nejspise to nebude dost,ale bude to stacit aspon na jidlo a obleceni.napriklad ja budu studovat historii.je spousta veci,ktere muzes delat.zamer se na firmy a skoly tam vzdycky chybi lide.

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Tuesday, 29. January, 13:49
Ahoj. Tak dnes další neúspěšný den v práci. Ze zacatku, kdyz mi to neslo, tak jsem měla ještě spousty sily, abych si řekla, ze to zvládnu. Dnes už vím, ze zadnou silu nemám. Nemám do toho uz co dat :-( A přijdu domu, v posteli lezi můj přítel, na kterym kde vidět, ze je z toho spatny snad víc nez já. Život se ma pry žít a ne přežívat. Ale za chvilku uz nebude ani na přežití. :-(

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Monday, 28. January, 12:03
Děkuji moc. Vždy mi udělá radost, kdyz nekdo napíše. Ze v tom nejsem "sama". Ale stejne se mi zda, ze je to horší a horší. V práci se uzavřel tenhle mesic a já nevydělala nic. Příští mesic musím zaplatit dohromady 360€ a nemám z čeho. Vůbec nevím co mám dělat. Jak to za 14 dni zvládnu někde vydělat. A je jasny uz ted, ze nezvládnu. Nás bych byla šťastná kdybych měla alespon na přežití, ale nemám. Ve 26 je to ostuda. Opravdu se za sebe děsně stydím. :-(

:D (nereg. uživatel)  Monday, 21. January, 13:24
Ahoj,sandro muzu te ujistit,ze tu nejsi zbytecna.mozna nemas tak skveli zivot jak sis predstavovala,aleu rozhodne si z toho nic nedelej.me ve skole taky nikdo moc nemusel.a skoro vubec nic mi neslo.nepochybne si ale super holka,ktera se proste jen boji.v tehle dobe je to hodne tezke pro vsechny.jsi skvela uz jen pro to,ze se nebojis sverit.ahoj

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Monday, 14. January, 15:51
No tak dnes jsem byla na koberecku u managerky. Děla tam ještě jedna holka, která to táhne s managerkou. Tak jsem zjistila, ze ten prodej dala ji. Ani me to nepřekvapilo. Akorát ze ona narozdíl ode me nejaký staly plat ma. Minuly týden jsem tu navíc měla Slovensku, která žije uz dlouhou dobu ve Švédsku. Byla tu se synem, který uz umi pouze Švédsky. Prezentaci chtěla v češtině, ze syn ji do toho nemá co kecat. Vse bylo ok a paní byla nadšena, ale pak do toho zatahla syna a ten řekl, ze se mu to nezdá. Takže koupit nechtějí. Managerka řekla, ze to mohla čekat a ze to preturuje kolega ze Švédska. Ze to byla jeji chyby, ze si myslela, ze syn do toho kecat nebude. A kolega je prodal. Tak mi dnes bylo řečeno, ze bych se měla stydět, ze jsem přišla moji blbosti o dva dealy. A at se nad sebou zamyslim. Jsem úplne vyrizena. Kdyby me tu někam vzali mýt zachody, tak radši půjdu dělat to. Přitom já pro ty lidi dělám první poslední. :-(

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Thursday, 10. January, 21:33
Tak dnes jsem si mohla konečně něco vydělat a prodat. Cely týden se věnuji klientům a kdyz přijdou za managerkou, ze chtějí koupit, tak je prodala. Normálně mi můj prodej ukradla sama manažerka. A ze mám pry smůlu, ze jsem se jim nevenovala dostatečně. Přitom klient za ni přišel proto, ze ji zna uz dele. Já jsem ted zralá skočit z okna. Jsem uz úplne v prdeli. Třeba bude lepší kdyz tu nebudu. Sama mi na zacatku říkala, ze tu platí pravidlo, ze klienty si mezi sebou nebereme. A nakonec to udělá sama? Proč?

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Wednesday, 09. January, 19:13
Znovu přemýšlím proč tu jsem. Na co sahnu to se pokazí. Komu vstoupim do zivota, tak se vse začne s prominutím srat. Další den v práci aniž bych něco vydělala. Uz to nedávám. Nedávno jsem se ptala managerky zda muzu jít do marketingu, kde je alespoň nejaký fixni plat. Bylo mi řečeno, ze vedeni to nemá rádo a ze to bude uz jenom lepší. Lepší to neni. Tak jsem se s tím svěřila bývalé kolegyni, ze si to vedeni nepřeje. Ta mi ale řekla, ze kdyz ji to v práci neslo, tak naše managerka se ji sama snažila najít něco, aby nebyla bez peněz. Takže šla do marketingu. Takže ted mám pocit, ze si o me mysli, ze jsem k ničemu. Zkusila jsem to znovu. Pry nikoho nehledaji a v nejbližší době něco vydelam. Hned na to zaslechnu, ze tam daji nějakou slečnu, která se sem stěhuje. Pul roku a já nevydělala ani korunu. Moji klienti jsou majetne rodiny. Ale já jsem asi spatny prodejce. Uz ani do práce se neřeším. Opět jsem nezapadla. A to jen kvůli tomu, ze nežiji jako oni. Ze nemám luxusní oblečeni a oni mají pocit, ze se asi se mnou nemají o čem bavit. Jsem tu sama a zminovala jsem, ze at daji vědet, kdyz holky půjdou na kávu. Ale nakonec se dozvím, ze na kávě byli, ale me tam nejspíš nepotřebovali. Moje mamka mi vždy říkala, ze to je proto, ze jsem tak hodna až jsem blba. A ze je jasny, ze ty lidi ví, ze udělám kdyz po me něco budou chtít, ale ze kdyz nic potrebovat nebudou, ze si na me ani nevzpomenou. Uz nevím co mám dělat. Nejhorší je, ze znovu jsem premyslela nad tím, ze bych prodala samu sebe. Je mi ze sebe špatně uz jen proto, ze na tohle myslím. Ale moje cile, se spíše vzdalují nez přibližují. Tak moc bych chtěla mít rodinu a myslím, ze na ni muzu zapomenout. Nedokážu uživit sebe, natož rodinu. Dělám vse špatně. A další co na sobě pozoruju je nejhorší vlastnost a to je zavist. Závidím to, ze nekdo ma dobrou práci, ze nekdo cestuje a a já nic neviděla, závidím těhotenství. Vlastně všechno. A to ze me děla zlého cloveka. Stydím se za to strašně moc.

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Saturday, 05. January, 21:36
Dobrý den Jarko. Děkuji Vám moc za Váši nabídku, moc si ji vážím. Ale tato částka by me stejně nezachránila aVam se muže ještě hodit. Pekne si peníze schovejte a myslete trosku na sebe. Doprejte sobe a to co si vyděláte si také užijte. Ale moc si toho vážím a ještě jednou Vám moc děkuji. Mile jste me překvapila, ze vůbec nekdo zareagoval a navíc k tomu nabídnul pomoc. Jinak k otazce, zda mi nemůže pomoc rodina. Rodiče se mi snažila dat co mohli. Jsem rada, ze jsou radi a ani oni si bohužel nemuzou vyskakovat. To naopak já bych je jednou za to vse rada někdy v budoucnu nějak odmenila. Třeba pěknou dovolenou, aby se taky někam podívali. Říká se, ze vse zle je k něčemu dobře, tak čas ukáže zda je to pravda. Znovu děkuji a mějte se krasne.

JarunaPokorna (nereg. uživatel)  Tuesday, 01. January, 03:55
Dobrý den. Do teto doby jsem se litovala jak mám hrozny život. Ale vidím, ze nekteri lidé jsou na tom mnohem hůře. Osud si nevybirame. A dle mého nazoru jste snaživa slečna, která to potom všem ještě nevzdala. Ještě, ze tak. Rada bych Vám pomohla, poskytla rameno a pokud bych mohla, tak třeba pomohla i finančně. Me moznosti nejsou veliké, ale lepší něco než nic. Pokud bych mohla, rada se s Vami spojim telefonicky a pomůžu částkou 2.000 Kč. A ještě me napadlo, co zkusit říci rodině, ta by snad pomoc mohla. Dnešní doba totiž mladým nepřeje a pokud někde nepadne Sportka, tak to ještě asi na par let bude. Opravdu je mi líto, jak si s vami osud zahrál. Proto hodně štěstí do nového roku, aby jste se měla lepe a potkalo vás jen štěstí a splnila si sny, které mate. S pozdravem Jarka.

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Monday, 31. December, 19:29
Tak Vám všem přeji stastny novy rok. At do nej vkrocite pravou nohou a at se vám splní vse co si přejete a o co usiluje. :-)

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Saturday, 29. December, 20:50
Dnes další "super" den. Pritelovi dnes v práci oznámili, ze mu k 17.1.2013 konci smlouva. :-( Já fakt nosím smůlu :-(

Sandra1986 (nereg. uživatel)  Friday, 28. December, 12:49
Tak uz jsou to čtyři mesice, co chodím do práce a nevydělala jsem ani korunu. Ted jsme se akorát pohádali, ze pry ať nepočítám, ze to bude platit cely on. Vždyť já ted nemám ani na ty dluhy, natož mu dat ted na nájem:-( uz je mi z toho blbe. Začínám mít zase ty stavy, kdy mi je zle, boli me žaludek a uz jsem tu skončila kvůli bolestem na kapacce. Nehledá tu lítost, protože blbost se litovat neda. Jen se potrebuji vypovidat.



Přidat rozhřešení
Sandra1986
TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).