Jak to vlastně mají transsexuální lidé

Každý z nás si určitě někdy kladl otázku, jaké by bylo být na nějaký čas tím druhým pohlavím. Normální lidská zvědavost, prostě jaké je to na druhé straně toho pomyslného břehu.
Já jsem se narodila jako kluk, ale nikdy jsem se s tím osudem nedokázala ztotožnit. Většina transgender/transsexuálních lidí to tak má. Když vám od malička tvrdí, že jste kluk/děvče a přitom vy víte, že nemají pravdu, že vlastně jen vy doopravdy víte, kdo jste. Jako by vám celý svět lhal.
Když přijde čas jít do školy, všude vás strkají ke špatné skupince dětí. Časem si zvyknete, hrajete podle pravidel ostatních. Dříve nebo později to začne znovu probublávat na povrch. Obvykle kolem puberty, kdy se každý mladý člověk zamýšlí, kdo je a co vlastně chce od života.
A v tomhle věku začíná vnitřní boj každé holky v klučičím těle a každého kluka v těle holky. Jsou to nejhorší momenty, ptáte se proc nejste jako ostatní? Proč zrovna vy, kdo se s tím má potýkat. Někdo to přijme a začne svou cestu k vysněnému cíli. Někdo to dusí dál a často úspěšně až do věku, kdy je už mnohem náročnější začít.
Jsem toho názoru, nechat si to opravdu dobře projít hlavou. Svoji cestu jsem začala ve 20. roce svého života. Ale teď si říkám, že jsem mohla začít i o pár let dřív. Ale koho zajímá, co by kdyby...
Nakonec je stejně jedno, jestli jsem tady psala o transsexuálních klucích a holkách, nebo o komkoliv jiném. Důležitá je vždycky cesta a ne start nebo cíl.
Asi jsem to mohla dát spíš na blog, ale časem přibudou věci, které s tímhle souvisejí a budu potřebovat vaše rady. Moc díky