šikana a jejic následky

Ahoj. Jmenuji se Honza
Ale mám radši Endro.

OD malička jsem vedl těžký, deprimujíci, stresujíci život.
Neměl sem to jako dítě tak lehké jak malo která rodina. Měl jsem doma peklo, hlavně s bráchama a matčiným přítelem. Nebyl jsem moc jako dítě rozmazlován jako každé jiné. Nikdy sem nezažil od rodiču pusu na dobrou noc, pohlazení, přykrytí, písničku ani pohádku na dobrou noc. Nikdy si nesedávali s námi a neučili se, nikdy nam nepomohli, já akorát musel pomáhat s učením sem tam bráchum. Matčin přítel i sní akorát řvali že jestli dostanu kulu tak zabijou mě vyhodi z baraku zavřou do ustavu atp.. Vyhrožovali a nadávali. A to bylo takhle i při všem, pořád na mě hazeli i něco co jsem neudělal, vše se otáčelo proti mě. KDyž provedli něco bráchove, muse jsem si to odpikat ja, vždy mě mlátily řezali lámali o mě klacky, proutky, plácačky, vařečky atp.. na škole zase probíhala šikana, tá se objevila od 5 třídy, co tam chodila parta co zná mého o rok mladšího bráchu. Takže jim brácha nakecal blbosti aby mě šikanovali, prozradil jim že sem od malička nemocný a že se nemůžu bránit, že to mé tělo nedovolí, ani nedovolí dát ránu. Byl sem tedy terčem šikany, pořádna šikana začala ale až na střední škole, kdy mě polili hořlavou kapalnou látkou, sobě obvázali ruce ty si polili zapálili a kopali do mě a mlátili pěstmi a pak se jen smáli jak sem hořel a válel se po zemi, to do mě ještě schválně kopali, a mlátili i když sem byl vyčerpaný, špitál mě dával do kopy měsíc, plno prášku na bolest, mazali mě nějakýma mastičkama na ulevu a lepši hojení popalenim, nikdo mi neuvěřil bylo to tvrzení jeden proti 28 spolužákum, pak po nějakým tom měsíci asi po 2 co mě jak sem se vrátil ze špitálu pořád šikanovali mltili, žhavení lebky, níčení nářadiho, sešitu atp.. zašli dál, to mě chytili 4 spolužáci o přestávce a jeden mi prostřelil ruku hřebikovaci pistoli, jedním hřebíkem a smáli se jak pitomci, přitom mě pak hodili na zem vzali prodlužku s ustřiženým koncem zapojili do elektřiny a duply mi na tu nohu a dali to na ten hřebík, já málem umřel, ale dal sem se na chvíli do kopy a pak si semnou musel radit zase špitál. řezali do mě, tipali o mě cigarety atp.. kvuli nim sem i propadal a dostával pětky a vynadáno od učitelu že mi něco chybí atp.. nikdo mi nevěřil. Ani nepomohl. Psychiatrička si to jen zapsala a nepomohla, policajti se na mě vybodli že šikana je normální věc a že maji důležitější věci.. za ty roky, jsem onemocněl víc, muj zdravotní stav se snížil o 25%, dítě je ve mě uzavřené které se nemohlo dostat ven a užit si dětství skrz šikanu.. jediný kdo mi věřil byla babička kterou sem viděl jen jednou max 2x do roka. Jako jediná se mi snažila pomoct jak jen mohla, a věřila mi a měla mě ráda. sama bojovala ještě s rakovinou 7let slinivky břišní, před dvěma lety umřela v nemocnici při špatně provedené operaci, byla už slabá. já tedy přišel o člověka, který mi byl vším. můj život se zroutil, má psychika a zdraví se zhroutily. už 2 roky se léčím, cpou do mě léky, chodím na sezení k psychiatričce, mám za sebou rentheny, chemoterapie, EKG, EEG, UV, tunel, veškeré skenování a CT mozku, odběry krve, kontroly, atp.. nasadili mi léky, které by měli trošku pomoct. už vystřídali mnoho léku několik i denně i ruzně silných ale moc mi to nepomáhalo. ted akorát beru jeden jiný druh na stres depky atp.. který částěčně pomáha. nasadili mi invalidní důchod 1 stupně.
Jsem tedy trochu nemocný, mám sem tam někdy bolesti hlavně hlavy, oči rukou nohou a krku, ale neni to tak strašné. Omlouvám se za chyby, ale kvůli 3x rozbyté hlavě, díky psolužákum, 1x díky bráchovy a 1 omylem co sem zakopl a letěl přes zábradli a rozbil si hlavu volným pádem o kamennou zídku. Tak jsem trochu dyslektik dysgrafik. ale na pohled vypadám trošku mladě někdy na svůj věk, můžu vám přijit jako hlupák nebo tak. ale když začnu mluvit, vím toho hodně, život mě naučil a rád se dozvídám nové věci, učím se rád plno zajimavých věcí, o vesmíru, o lidském těle, cnemocech atp.. moderní technologii, duchaření, ale nejvíc o zvířátkach. Miluji je, jsou jedinými tvory na světě, kteří neřeší jaký jste. Pár jich mam. Kdyby se jednalo o lásku atp.. tohle snad neni podstatné. ani důležité, za co by mě mohli ostatní odsuzovat. Ale srdce mám dobré po babičce už od malička a pořád ho mám i po tom všem. a pořád mít asi budu.. nevím co víc říct je toho moc opravdu moc co jsem ještě vynechal. Ale nebaví mě moc o tom psát. Jen sem se chtěl trošku přidat, protože můj život nebyl taky peříčko.