Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Monika (84)
Logo
Panická Ataka
<>
icon 10.05.2018 icon 0x icon 941x
Můj starý arch z roku 2016-17
Ahoj.
Je mi 13 let. Nevím za co, mě bůh ví kdo trestá, jelikož já mám PP od své 4.třídy což mi bylo asi 9-10. Netvrdím,že pokud mi je 30 je panická ataka lehká, já jen nechápu proč jsem jí nemohla třeba dostat až ve 20. Procházím si díky ní věcmi, o kterých mí rodiče ani nemají tušení. Doufám,že vás tím nebudu zatěžovat, ani nedoufám že by si to někdo mohl přečíst, nebo mi snad i porozumět a odpovědět. Tak tohle je můj příběh.
Byla jsem ve čtvrté třídě, když jsem prodělala zánět průdušek. O pár měsíců později jsem měla problém z dýcháním při běhu. S běháním jsem vždycky měla problém, ale od té doby to bylo jiné. Když už jsem nemohla, zpomalila jsem a už jen šla, věděla jsem, že budu muset zase běžet, ale chtěla jsem se alespoň nadechnout. Ale učitelka na mě začala volat ať běžím, tak jsem se musela rozeběhnout, ale nemohla jsem se nedechnout, srdce mi málem vyskočilo a nohy... už jako by nebyly ani moje. Ale zadržela jsem dech a doběhla těch pár metrů. To bylo poprvé, co jsem měla problém s dechem. Později se to dělo zas a zas, až jsem se začala tělocviku úplně bát. Párkrát se mi to stávalo i ve třídě, ale to málokdy.
Až do léta 2016 jsem žila s myšlenkou, že mám astma nebo jen nějakou alergii, ale ne. Na prvním stupni to rodiče neřešili, ani nevím, co si mysleli, ale všichni jsme s tou myšlenkou žili dál. Až do druhého stupně. V šesté třídě se to začínalo zhoršovat, záchvaty jsem měla častěji, ale pořád jen problém s dechem. Byly častější ale nebyli o moc silnější. Jen dech, pořád jsem si říkala, že mám astma až jsem si to vsugerovala a i ostatním. Když jsem měla záchvat v šesté třídě, bylo to jakoby bych ztratila kyslík v plicích a musela jsem se víc nadechovat. Následovalo sucho v puse, ale to se mi zdálo normální, jelikož rychle dýchám a s tím jsem si i spojovala motání hlavy. Později jsem se i začala klepat. Ale pořád jsem si všechno spojovala s astmatem. V sedmé třídě to nebylo nějak jinačejší, ale o dost silnější. Kromě dechu, závratím a suchu v puse se přidal zrychlený tep, strach a úzkost. "Byly to ty nejhorší momenty mého života. " myslela jsem si až do své osmé třídy. Od páté třídy jsem jezdila na tábor, samozřejmě i tam mě ty chvíle postihli. Ale v létě 2016 jsem jela taky na tábor, kde jsem dostala záchvatů spoustu, a to i předtím, ale už jsem nechtěla dostat další tak jsem si vzala ventolin v sirupu, jen tak pro jistotu. Pak začala etapovka a vše bylo v pořádku, až do chvíle, kdy skončila a já šla s kamarádkou do chatky, když se šli ostatní podívat k rybníku. Začalo se mi dělat špatně, tak jsem si vzala další ventolin, podotýkám že etapovka trvala tak hodinu a třičtvtě a ventolin se měl brát po 5 až 6 hodinách, takže to byla chyba. Ale nepomohlo to, tak jsem si asi po 5 min. vzala další. Potom už to bylo lepší, ale pořád mi nebylo dobře. Toho ventolinu jsem se předávkovala a musela jsem jed domů, kde jsem se na internetu dozvěděla, co mi doopravdy je. Potom jsem opět žila svůj život. Doma mi obvykle nic nebylo a pokud, tak jsem si pustila film nebo oblíbený seriál a bylo to fajn. Ale potom začala škola a já měla strach, kord, když jsem teď věděla, co mi je. V osmičce se to úplně zhoršilo. Teď už to bylo doopravdy něco. A nemůžu, nechci o tom, s kýmkoli mluvit, až na mou kamarádku, která všechno ví, ale ta to bere až moc lehce. Já netvrdím, že jsem na tom nejhůř, to ne, ale i pokud je to malý PA tak to není žádná sranda a nejde tu jen o ty fyzické pocity, spíš jde o ty psychické, jde tady o ty emoce. O ten strach, úzkost, paniku o pocit že svět je mi cizí, že jsem v tělě někoho koho vůbec nemohu ovládat. Je to jako bych koukala na TU oční můru. A nejde o to, co vidím, ale o to, co cítím. Je to jako smrt, chlad ale zároveň horko, jako by moje myšlenky a emoce bojovaly a nakonec zvítězí jen strach. Nevím jak tomu mám předejít, nejhorší na tom je, že si to vyvolávám sama, že mám strach ze strachu. Každá smutná vzpomínka se pojí se špatnou emocí a ty nakonec vytvoří něco čeho se asi nejvíc bojím, a to je "život".
Je rok 2018 a můžu s klidem říct, že jsem na tom poznaně lépe. Bylo to těžké a dlouhé období, ale přežila jsem to. Nevyhrála jsem, to ne. Pořád mi je občas špatně. Pořád občas cítím úzkost, kdo ne? Ale už nemám ataky, což je pro mě velké vítězství.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Rozhřešení


Přidat rozhřešení
Další příspěvky autora
TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).