Ahoj, možná to není stejný, ale můj táta mě sice koupí, co si řeknu, ale brácha byl na prvním místě. Na jeho zápasy vždy chodí, moje akce vynechává. Naše konverzace se skládá pouze z "Co ve škole?" "Ty jeden zasr**ej fakane"...Teď se narodila malá sestřička a, je to hrozný, já na ni žárlím. Nikdy si nepamatuju, že by mě objal, nebo že by si se mnou hrál, ale s ní je to jiný. Ovšem čím jsem starší, tím chápu, že je to jeho jakási obranná reakce, nechce se prostě citově vázat, a dopídila jsem se i proč, a myslím, že se ségrou si to snaží vynahradit...Je pravdy, že bráchovi věnoval víc pozornosti, ale jinak jsme na tom byli oba stejně.....Ale vím, že mě má rád, tím svým způsobem ale má a já to dneska konečně chápu....A pokud je tvůj táta takovej pitomec, že se stará o cizí, tak nemá vůbec smysl ho řešit. Bude to bolet, vím, a nejspíš celej život, ale ty s tím hold nic nenaděláš. Nemůžu ti poradit, ať na něho zapomeneš, to prostě nejde, je to táta, ale tohle označení ho Tátou neudělá...Věř mi, že si to bude jednou strašně vyčítat. dřív nebo pozdějc....Hlavně ho nenech, aby by důvodem, proč si pořádně neužít život...;-) PS: Já taky nejvíc píšu, když jsem smutná nebo se pohádám právě s tátou :-)
|