Jsem už zoufalá...

Jsem už z toho uplně na dně.... kamarády mám jen ve škole.. ven moc nechodím.. nejlepší kámošku mi přebrala jiná holka.. píšu si ted s jedním klukem a zdá se fajn.. ale bpjíms e s ním jít ven a hlavně čekám až me pozve on. S klukem mé bývalé nejlepší kámošky jsem si vždycky skvěle rozuměla, dneska ale na me byl uplne hnusný. nevím proč.. opsali jsme si a in zničehonic prostě mi začal andávat .. když měl špatnou náadu tak prostě řekl jen pišme si o něčem pékném jinak fakt ztratím nervy.. a byl v pohodě. ale ted .... nevím co se stalo.. štve me to . byla to taková moje vrba. a já jsem byla i jeho. nevím co se mu stalo. ve škole mě všechno sere. doma taky. nejsou peníze.. prarodiče furt nejsou s něčím spokojení a s tátou nemám moc dobrá vztah. navíc mám potíže s vlastím tělem. mám křivé záda které jdou už dost vidět a stydím se za ně(ale už brzo budu mít korzet)..nejsem pěkná.. stále se mi dokola dělají jebáky které přijdou vždy na špatnou dobu-focení,dny otevřených dvěří,události na které se sejdou třeba i tři školy.. prostě vždycky když jdeme někam s hodně lidma.. už dlouho bych se chtěla zabít ale nmám k tomu odvahu.. před pár lety , když se mě zeptali kam chci na střední, jsem si vždycky pomyslela,'A proč bych o měla vědět?,stejně tu v tu dobu už nebudu..už mi bude dobře'..asi nejstastnejší bych byla, kdyby mi zjistli že mám rakovinu... chci prostě umřít když okolo me budou lidi, které mám ráda.. abych mi to dalo impuls užívat si života.. zní to hloupě.. ale .. když nic nemáte jako já.. byli by jste za to štastní.. ke štasnemu životu patří-rodina,přátelé,láska a peníze. neodmyslitelně.. a já nemám nic.. špatné vztahy v rodině.. tak i s 'kamarády'..na lásku jsem už dvakrát špatně doplatila a peníze nemáme.. a co teda z toho života mám ?!!!! i bych někam chodila ale prostě nemáme na to peníze.. ani na nějaké pěkné boty.. rifle se mi kupujou na narozeniny a vánoce a moobil mám šitku za pár korun ... nemám kdyžtak ani na utratu... tam nahoře by mi bylo líp.. rakovina mi přijde jako seriozní odchod z tohoto nespravedlivého světa. Chci pryč.. navždy..kdybych nebyla takový srab .. už bych tu nebyla.. ale jsem. před 2 lety jsme si přivedli domů štěňátko německého ovčáka. každý každičký den jsem s ním byla hodiny sama venku. a to je poslední kapka když už i pes, o kterém jste si mysleli že při vás bude navždy stát když jste s ním byl po celé dva roky opravdu každý den, vás neposlechne, škaredě vás kouše a když ho hladíte tak začne vrčet.. poslední kapka.
vždycky když slyším ve zprávách že někdo spáchal sebevraždu, tak mu v duchu blahopřeju a obdivuju ho. pro mě.... je to hrdina.

Chci pryč.