Bolestivý rozchod po 10 letech, co dál???

Ahoj, nastíním Vám můj příběh a potřeboval bych poradit co mám dělat dál, vůbec si nevím rady.
S moji bývalou přítelkyní jsme spolu byli od puberty a byli jsme do sebe děsně zamilovaní a žili jsme jen pro sebe. Jakmile měla po škole a začala vydělávat tak jsme spolu začali bydlet v bytě a ze začátku to bylo super, ale po roce soužití začala krize v podobě neustálých blbostí, které jsme ani jeden nechtěli řešit a jen jsme je nějak přešli, jeden až dva dny byla tichá domácnost, ale pak se to uklidnilo a vše bylo zase super. Takhle se to táhlo asi tak rok až jednoho dne mi oznámila, že je konec. Mě to v tu chvíli ani moc nerozhodilo, protože mi taky vadilo jak to poslední dobou bylo. Po rozejití jsme spolu ještě 3 týdny bydleli než jsem si našel něco jiného na bydlení a pořád si o tom povídali co bylo a proč to tak bylo, kde byla chyba. Všechno jsme si pěkně vyjasnili a zjistili, že pokud bychom si takhle promluvili třeba před měsícem tak by náš vztah pokračoval krásně dál, protože ty tři týdny po rozchodu byly ,,parádní´´, konečně jsem pochopil co jí vadilo nebo konečně mi to byla ochotná říct. Tu dobu po rozchodu jsme si užívali po večerech jak nikdy, podnikali společné aktivity no bylo nám spolu parádně. Podotýkám, že ani jeden druhého ze zásady nepodváděl, neurážel ho a choval se k tomu druhému hezky po celou dobu vztahu.
Teď to zásadní, ....vždy ke mě byla upřímná, že ji nikdo zval na víno, kafe a tak a vždy to odmítala. 14 dní před rozchodem se 2x sešla s jedním klukem z práce na kafi, já o tom věděl, ale co mám dělat že, zamknout ji doma? Po rozchodu mi řekla, že mě má pořád ráda ale není si jistá svými city a nejhorší je, že neví co k němu cítí, ale že ho chce poznat. GRRR
Než jsem se odstěhoval tak mi říkala, že potřebuje být sama a urovnat si co a jak dál.

Teď po mém odstěhování spolu pořád chodíme do fitka, občas k ní jdu na kafe, kouknout na nějaký film nebo na oběd, přeci jen po té dlouhé dlouhé době toho máme v životě dost společného a tak nějak si ho bez ní nedokáži představit i ona beze mě. Je to divný, pořád se na ni koukám jak na svoji holku, ale tou už není.
Nejhorší na tom je, že se pořád schází s tím druhým klukem, kino, procházky, večeře a prý je s ním šťastná... Je ke mě upřímná, když se ji na něco zeptám, zatím mi tvrdí, že ho má jen ráda, zamilovaná prý byla jen do mě. Vím, že s ním ještě nespala a nějakou dobu nebude, přeci jen ji znám a nemá to ve zvyku.
Bydlíme ve stejné vesnici tak není možné jen tak se s ní přestat scházet a pustit ji z hlavy.

Vůbec nevím co mám dělat, jestli čekat jak ji to s ním dopadne dál se s ní scházet jako kamarád a dávat ji můj zájem najevo nebo se na ni úplně vykašlat a snažit se na ni úplně zapomenout. Nejvíc mě štve představa, že ona se má na koho obrátit, ale já teď nemám krom kamarádů nikoho na koho bych se obrátil a o kamarádů taky nemám hodně, protože jsem většinu svého času věnoval ji.

Shrnul jsem to hodně obecně a trochu se do toho možná zamotal, bylo toho víc, ale tohle je to nejpodstatnější.

Jsme z toho na prášky :-( Jestli se tu najde nějaká holka co by si chtěla psát a pomoci mi v této těžké životní chvíli tak budu jen rád a za všechny rady a názory také.