Já jsem byl na základce taky šikanovaný. Trvalo to hrozně dlouho, víc než dva roky. Bylo to dost brutální. Nejsem jako všichni ostatní. Počítačové hry nenávidím a rád se učím jazyky apod. Nejsem normální šprt (alespoň doufám). Jen jsem asi jiný a nezapadám do kolektivu nebo dělám něco špatně. Jsem jedničkář, tichý, neprůbojný, spisovně mluvící, nesebevědomí... Jak mě každý den mlátili, tak mě to později už ani nebolelo. Každý večer mi chodili esemesky jako třeba: zítra tě ve škole brutálně zbijeme nebo třeba zítra tě zabijeme, jsi debil, nestojíš nám za nic.... Později jsem se bál chodit do školy. Bál jsem se co mi zítra ve škole zase provedou. Strapňování, mlácení a ponižování se stalo jejich koníčkem ve škole. Bavilo je to. Každý den mi hrozně nadávali. Bál jsem se komukoliv svěřit, protože mi každý den vyhrožovali. Jednou jsem to ale už nevydržel a řekl jsem to. Řešilo se to, ale ne dobře. Poté to nastalo znova a bylo to mnohem horší. Strkání hlava do záchodu a slyšet můj pláč se jim líbilo. Jednou mě málém udusili. Stratil jsem vědomí. Oni mě nakonec však probudili. Poslední půl rok to bylo 16 kluků na mě (13 z naší třídy). Vždy po škole na mě měli něco připravené. Neměl jsem už peníze a on mě neuvěřitelně vydírali. Bál jsem se a měl jsem sebevražedné myšlenky, které jsem však vždy svou vůlí zahnal. Dělali mi hrozné věci. Esemesek se každý večer množilo a bylo jich třeba každý den 150. Nemohl jsem spát a několik nocí jsem jen prokoukal se strachem ze slunce. Asi nejsem normální. Ale to co mi dělali oni normální není (myslím). V páté třídě jsem přestoupil na osmiletý gympl a zde jsem také za největšího šprta. Ve škole mi to jde. Na gymplu to začíná jako na základce: ponižováním a strapňováním. Bojím se, že to začne znova. Ale to co ti dělá on podle mě není šikana. Snaž se ho ignorovat a nebo se mu vyhýbat. Nebo se ti třeba něco snaží naznačit. Zkus si s ním promluvit pokud ti to je tak nepříjemné a řekni mu to.
|