Tuším, jak se asi cítíš, protože i já jsem nenáviděla tělocvik. Naštěstí jsem si nyní mohla zvolit plavání.
Co se týče toho strachu, zapřemýšlela bych, jestli by mi nepomohl psychlog. Vždyť v dnešní době se nemusíme stydět za to, že chodíme ke "cvokaři" a existují účinné terapie, které tě strachu zbaví, ale bez pomoci to nezvládneš. Pokud máš ale obavy z návštěvy odborníka, zkusila bych osvobození z tělocviku.
A co se týče školy? Každého snad někdy napadne, jestli to má cenu. Ale myslím si, že ano. Ve škole se přece jen něco přiučíš a později bys mohl tohoto rozhodnutí litovat. Najdi si ve škole nebo i mimo školu přátele, kteří tě budou podporovat ve tvých zájmech a snech. Neboť snění je důležité.
A je taky úplně normální, že občas nevíš, co máš dělat s domácím úkolem. I já to zažívám. Ale pokus se najít nějakého spolužáka nebo kamaráda, který by ti pomohl. Můžeš zkusit i nějakou motivaci. Jako například: Když tuto písemku napíšu na 35 bodů z 50, pak si koupím nějakou dobrou knihu a podobně.
Tak doufám, že jsem ti alespoň trochu pomohla.
|