Podivné chování vedoucího katedry

Vážený pane děkane,
Před několika dny jsem od Vás obdržel dopis, ve kterém se mnou ukončujete dohodu o pracovní činnosti. Protože si nejsem zcela jistý, zda- li jste o mém případu byl dostatečně a správně informován, dovolte mi, abych Vám touto cestou vysvětlil, oč se jedná.
Na katedře zpěvu JAMU jsem pracoval od října 2009 jako korepetitor v externím pracovním poměru. Za celou dobu svého působení jsem neměl jedinou absenci a práci, která byla pro mne zároveň koníčkem, jsem se snažil vykonávat co nejlépe. Nikdy pro mne nebyl problém věnovat této práci svůj čas a energii i nad rámec svých pracovních povinností, když to bylo potřeba. Přestože v loňském školním roce činil můj pracovní úvazek jen 6 hodin, neváhal jsem strávit celý týden na mezinárodní soutěži v Trnavě, kde jsme nakonec postoupili do finále a přivezli pro JAMU zvláštní cenu. Ostatně, na moji činnost na katedře zpěvu se můžete informovat u paní odb.as.Natálie Romanové a paní odb.as. Ivany Mikeskové , se kterými jsem spolupracoval.
Nyní jsem ale dostal výpověď kvůli zdravotní indispozici, která mi znemožnila odehrát koncert 9.2. v aule JAMU.
Již několik dní předem jsem bojoval s příznaky chřipky. Vzhledem k mým pracovním povinnostem jak na konzervatoři, tak na ZUŠ a na JAMU ( příjímací zkoušky, soutěž ZUŠ, ročníkový koncert a další ) jsem se maximálně snažil o to, zůstat v takovém zdravotním stavu, abych mohl všechny tyto své úkoly splnit. Nemoc byla však silnější, než jsem čekal a přestože jsem se ještě den před koncertem cítil relativně dobře, v den koncertu se můj zdravotní stav začal prudce zhoršovat. Odehrál jsem ještě v poledne na JAMU příjímací zkoušky, po příchodu domů však přišla silná nevolnost se čtyřicetistupňovou horečkou a mně bylo jasné, že večerní koncert nebudu schopen odehrát. Dal jsem toto na vědomí jak studentkám,které měly večer vystupovat,tak jejich profesorkám s tím, že koncert odložíme. Poté mě volal vedoucí katedry pan Zdeněk Šmukař, který se mnou mluvil velmi arogantně a tvrdil, že se koncert odložit nedá. Vyhrožoval mi, že pokud koncert nepřijedu odehrát i ve stavu, v jakém se nacházím, vyvodí z toho důsledky. Když jsem toto musel, ač nerad, odmítnout, byl se mnou ihned ukončen pracovní poměr.
Pane děkane, Vy i já ze své koncertní praxe víme, že koncerty se ze zdravotních důvodů odkládají i ruší. Jsme jen lidé, a zdravotní indispozice nebo úraz může krátce před koncertem postihnout každého, i pana Šmukaře. Já bych byl ochoten odehrát koncert kdykoli v náhradním termínu, i v sobotu či v neděli a pokud by to na JAMU nebylo možné, zařídil bych koncert na konzervatoři. Vše je jen otázkou ochoty a domluvy, ale k tomu jsou potřeba obě strany.
Domnívám se ale, že náhlá zdravotní indispozice není důvodem k výpovědi. Toto jednání pana Šmukaře považuji za lidsky velmi pochybné a myslím , že je neslučitelné s funkcí, kterou vykonává. Takto amorálně by se neměl chovat žádný člověk, tím spíš vedoucí katedry, který by měl jít příkladem. Co si o tom budou myslet studenti, pro které by jejich pedagogové měli být přirozenou autoritou a vzorem ? Že je to normální ? Že je správné , aby se lidé k sobě takto chovali? S tím já nemohu a nikdy nebudu souhlasit.
Pane Děkane, chtěl jsem Vás tímto dopisem informovat o tom , co se děje na Vaší fakultě, abyste mohl v budoucnu zakročit. Zlo je nutno vymýtit hned v zárodku, než zesílí a pak je velmi obtížné s ním bojovat..Pak teprve poznáme , čeho jsou někteří lidé schopni,pokud jim dovolíme, aby jim od začátku všechno procházelo.Dnes vyhodí mě za to, že jsem onemocněl,zítra někoho jiného, protože si dovolil mít jiný názor a pozítří někoho, kdo by jen třeba čistě teoreticky mohl v budoucnu vadit. A kde se to zastaví ? Nikde. MY to musíme zastavit. Každý podle svých možností. Já tím, že o tom nebudu mlčet, že Vám píši tento dopis a stejně jako Vy se o tom dozví spousta lidí .A Vy z titulu Vaší funkce jistě najdete možnosti, jak zabránit tomu, aby se už nic podobného v budoucnu neopakovalo Co se mé osoby týče, je to pro mne již čistě otázka principu. .Já osobně neočekávám žádnou rehabilitaci. I kdyby taková možnost byla, na katedru bych se v současné době za žádných okolností nevrátil. Nemám zájem být zaměstnán na pracovišti, kde se takto jedná s lidmi a už vůbec nechci být podřízen člověku, kterého jsem si na základě jeho chování přestal vážit.


Děkuji Vám za pozornost a vzhledem k tomu,
že se léta dobře známe, připojuji i osobní pozdrav. Zdeněk Brož


20.2.2011