Vyrůstal jsem ve lži...
V nedemokratické, totalitní, zločinné společnosti.
Chráněn rodiči před pravdou..., s pionýrským šátkem kolem krku...
Naštěstí jsem se nedostal do situace, kdybych, třeba skrz získání bytu, byl vystaven vstupu do zločinecké politické strany.
Až přišel "samet", samet spadlý z nebe... Euforie všude..., všude usmívající se lidé... Naděje, že společně vybudujeme svobodnou demokratickou společnost...
Postupně jsem se seznamoval se zvěrstvy, které se děly v celém východním bloku v čele se SSSR... Byl jsem v šoku, ale moc jsem se těšil na to nové... Těšil jsem se, v jaké společnosti budou vyrůstat moje děti...
Euforie netrvala dlouho..., to co jsem záhy viděl všude kolem sebe, mě přivedlo k vystřízlivění... Ze všech těch článků, knih, co jsem četl o své rodné zemi, o zvěrstvech v SSSR, mě bylo se svou inteligencí "houpacího koně" jasné, že bez morálky, morálních hodnot, ctností, nemůže žádná společnost fungovat. Viděl jsem kolem sebe vše, ale hodnoty žádné... Poté zkušenosti s životem ve lži, pro mě něco nepochopitelného...
Pak přišlo, tak jak to v životě bývá, několik životních zlomů a já se objevil ve školství, jako asistent pedagoga... Po x letech, kdy jsem si, maximálně něco o školství přečetl, tak jsem se tam objevil a nestačil jsem se divit... Jako kdyby se vrátil čas!, přitom svět, který se díky moderním technologiím "utrhl ze řetězu", pádí jako zběsilý a ve škole, jako kdyby se čas zastavil... A začal jsem se před dětmi, pak studenty stydět... Stydět, jak společnost neumí zareagovat na ten jiný, rychlejší svět, jak neumíme mladé připravit na svět, který je po ukončení studií čeká...
Styděl jsem se i za politiky, za neustálou absenci morálních hodnot, za korupci, za úplatky a mohl bych pokračovat..., skončil bych u stavu planety, jako takové... Styděl jsem se, v jakém stavu ten "svět" mladým předáváme a to jsem netušil, že bude i válka..., válka v 21. století, v době, kdy celosvětově v historii je nejvyšší pro vzdělanost v dějinách. Dává to smysl? Nedává... Kupodivu jsem se svým pohledem, poměrně osamocen, nepochopen, či jsem považován za naivního...
Tak zůstal stud a to, pokud mám příležitost, tak to dětem sděluji... a samozřejmě, chovám se jako slušný člověk.
Demokracie, ústavy, další zákony jsou sepisovány pro slušné lidi. Bohužel, těch ne-slušných je hodně... Musím věřit, že bude lépe!!! Jinak bych se z toho zbláznil...
V nedemokratické, totalitní, zločinné společnosti.
Chráněn rodiči před pravdou..., s pionýrským šátkem kolem krku...
Naštěstí jsem se nedostal do situace, kdybych, třeba skrz získání bytu, byl vystaven vstupu do zločinecké politické strany.
Až přišel "samet", samet spadlý z nebe... Euforie všude..., všude usmívající se lidé... Naděje, že společně vybudujeme svobodnou demokratickou společnost...
Postupně jsem se seznamoval se zvěrstvy, které se děly v celém východním bloku v čele se SSSR... Byl jsem v šoku, ale moc jsem se těšil na to nové... Těšil jsem se, v jaké společnosti budou vyrůstat moje děti...
Euforie netrvala dlouho..., to co jsem záhy viděl všude kolem sebe, mě přivedlo k vystřízlivění... Ze všech těch článků, knih, co jsem četl o své rodné zemi, o zvěrstvech v SSSR, mě bylo se svou inteligencí "houpacího koně" jasné, že bez morálky, morálních hodnot, ctností, nemůže žádná společnost fungovat. Viděl jsem kolem sebe vše, ale hodnoty žádné... Poté zkušenosti s životem ve lži, pro mě něco nepochopitelného...
Pak přišlo, tak jak to v životě bývá, několik životních zlomů a já se objevil ve školství, jako asistent pedagoga... Po x letech, kdy jsem si, maximálně něco o školství přečetl, tak jsem se tam objevil a nestačil jsem se divit... Jako kdyby se vrátil čas!, přitom svět, který se díky moderním technologiím "utrhl ze řetězu", pádí jako zběsilý a ve škole, jako kdyby se čas zastavil... A začal jsem se před dětmi, pak studenty stydět... Stydět, jak společnost neumí zareagovat na ten jiný, rychlejší svět, jak neumíme mladé připravit na svět, který je po ukončení studií čeká...
Styděl jsem se i za politiky, za neustálou absenci morálních hodnot, za korupci, za úplatky a mohl bych pokračovat..., skončil bych u stavu planety, jako takové... Styděl jsem se, v jakém stavu ten "svět" mladým předáváme a to jsem netušil, že bude i válka..., válka v 21. století, v době, kdy celosvětově v historii je nejvyšší pro vzdělanost v dějinách. Dává to smysl? Nedává... Kupodivu jsem se svým pohledem, poměrně osamocen, nepochopen, či jsem považován za naivního...
Tak zůstal stud a to, pokud mám příležitost, tak to dětem sděluji... a samozřejmě, chovám se jako slušný člověk.
Demokracie, ústavy, další zákony jsou sepisovány pro slušné lidi. Bohužel, těch ne-slušných je hodně... Musím věřit, že bude lépe!!! Jinak bych se z toho zbláznil...
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva