Zpověď.

Vysvětlení, proč jsem tady…
- Jsem „jezevec“…, určitě i mou vinou, ale i souvislostmi, životem… Vyrostl jsem v totalitním
státě, bez informací, jak to je, ve lži… V té době jsem se oženil, založil rodinu, narodili se dvě děti… Pracoval jsem v jediném podniku v republice, turnus, permanentní kontakt s rodinou… „sametová revoluce“, neuvěřitelná radost, euforie, naděje… Poznání, v jaké lži jsem vyrůstal, naděje, že to bude jinak… Brzy zklamání + zdravotní problém, nemožnost dělat ve směnném provozu…, ale skrz děti, manželku radost! Pak, ze dne na den, po skoro deseti letech, konec manželství… Bez viny typy alkohol, nezájem, ženy…, ale prostě konec… Mé první vypadnutí z „bubliny“, k mému překvapení, i s potíži ve styku s dětmi… „Otřepání“ a snaha o sblížení s někým jiným, když jsem ten rodinný typ…
Nezdar… Tak, ale jede se dál…
Vyhazov z práce…, organizační důvody… Jediný podnik v republice, těsně před padesátkou, se zdravotním problémem, na trhu neuplatitelný… Propad na dno, zachycen, jako „asistent pedagoga“, tak tak k přežití…
Během mého nového postu, poznání, že umím naslouchat, mám empatii a tak jsem si říkal, že to tady uplatním, bez „ocasu“, čistě… Že se mohu dívek, žen ptát, proč to jedno pohlaví vylučují…, a to ne tak, že na to mají plné právo, ale proč k tomu došlo…, prostě sdílení a ne, nějaký odsudek… Dnes mi bylo napsáno, že jsem zoufalec, a že mi do toho nic není… Pravda, ale rozhodně to nebylo o tom, že bych zpochybňoval rozhodnutí, cestu… Omlouvám se všem, co jsem se na to zeptal, nemyslel jsem to zle tečka
Kritika na mé opisování básnických sbírek.. Chápu autora, básníka, ale nemohu si pomoci, pokud mě básně osloví, tak je chci sdílet…, zvlášť v dnešní době, kdy po nich nikdo nesáhne, byť je má po prarodičích v knihovně… Nevidím na tom nic špatného…
Omlouvám se všem, že jsem, ale prostě jsem…