Psaní jako droga

Vůbec nevím, co mám dělat... Už od 7 let mám jasný cíl - stát se spisovatelkou. Četla jsem knížky snad ještě v plenkách, měla jsem svoji kouzelnou zemi, svého imaginárního kamaráda. Když jsem se naučila psát, začala jsem psát primitivní příběhy s jednoduchým snadným dějem, které vždycky končily happy endem. Byly to vlastně spíš pohádky, tak pro pětileté děti. Doopravdy se psaní věnuji až od 10 let. Teď je mi skoro 13. Kudy chodím, tudy sebou tahám sešit a tužku, mám všude po pokoji rozepsaných asi 100 příběhů, příběhů, u kterých jsem vždycky doufala, že je dopíšu, i když jsem věděla, že to nezvládnu. Pořád mám svoji zemi a vymyšleného kamaráda. Na počítači mám rozepsaný příběh, na kterém fakt makám. Jenže z toho taky plynou moje problémy. Jsem ve škole nesoustředěná, pořád něco čmárám, raději si povídám se svým vymyšleným kamarádem, než abych si doma psala domácí úkoly, když je ve škole přestávka, raději píšu příběh, než abych si povídala s kamarády. Proto taky moc kamarádů nemám... Mám stálou partu se 3 dalšíma holkama, se kterýma si fakt rozumím, ale zbytek holek ve třídě se se mnou nebaví, protože si myslí, že jsem ,,divná". Kamarádím se i s klukama, myslím si, že to jsou spolehlivější kamarádi než holky, ale nedokážu si najít kluka - nejsem zrovna nejhezčí ani nejhubenější.
Mám strach, že kvůli mému koníčku o všechny přijdu! Prosím pomozte mi! :(