Už delší dobu mě trápí mé přátelství s mojí kamarádkou. Paradox, že? Jde o to, že ona je ten typ, který moc kamarádů nemá... já ostatně také ne, ale to už je jiná kapitola. S mojí kamarádkou se známe už osmým rokem. Vlastně je nejlepší kamarádkou. Zažili jsme toho spolu hodně, všechno jsme zažili spolu. Chodíme na stejnou střední. Znam jí asi nejlíp ze všech, ona zase mě. Poslední dobou ten vztah nějak vyprchává, přijde mi. Myslím si, že je to i tím, že má prvního a dlouho očekávaného přítele. Nic proti němu nemam, moc jí to přeju. Jenže on je, dříve by se řeklo, z vyšší vrstvy. A to se jí líbí. Nemam jí to za zlé. Jde o to, že mi přijde, že chce nový život. Novou budoucnost, nové zážitky, nové lidi, nové přátelé... A to "staré"? zahodit? Prostě mam strach. Nemůžu jí tohle říct, nemůžu bránit jejímu štěstí, jenže ona se tak změnila a já jí nechci ztratit... Ztrácim.
Všimla jsem si jak se mění... Snaží se být někdo jiný, asi lepší.
Já jsem ten typ člověka, kterému dlouho trvá, než si někoho pustí k tělu, zpřátelí se. O to je pak horší, někoho nechat jít, pustit... jako díra v hrudi, kterou si ten člověk veme s sebou.
Achjo, co mam dělat? Vidim jak se to "přátelství" hroutí ... každým činem, rozhovorem, dojmem, pocitem, zážitkem.
Všimla jsem si jak se mění... Snaží se být někdo jiný, asi lepší.
Já jsem ten typ člověka, kterému dlouho trvá, než si někoho pustí k tělu, zpřátelí se. O to je pak horší, někoho nechat jít, pustit... jako díra v hrudi, kterou si ten člověk veme s sebou.
Achjo, co mam dělat? Vidim jak se to "přátelství" hroutí ... každým činem, rozhovorem, dojmem, pocitem, zážitkem.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Rozhřešení
 |
E.Liss, | Saturday, 20. July, 18:29 |
|
Jistěže si jí k sobě nepřipoutam navždy, jako psa na vodítko. Protože jí mam ráda, chci pro ni všechno nejlepší, i za cenu toho, že se nebudem tolik výdat a vyhasne to. Nejhorší je, že ona sama si to "umírání" uvědomuje, trápí jí to, a je si vědoma, že za to může z velké části ona. Vím to od ostatních. Já tedy nemůžu moc pochopit - Proč s tim něco teda nedělá!?! Moje odpověď - Nechce. :(
S pár dalšíma kamarádama jsme se nezávisle na sobě shodly, že se změnila a nás jaksi odložila. Nemyslim si to jen já, prostě už to tak bude.
Co bych to byla za kamarádku, kdyby mi to bylo jedno, nechala to být, nebo se nějak nepokusila o záchranu. Krize má každej. No ale nejsem ten typ, který se doprošuje a vtírá, takže doufam, že se nějak pokusí, ... jinak je to na mně.
Když to tak bude chtít, ať si dělá, co chce... jenže nebude ubližovat jenom sobě, ale i mně, i ostatním. |
||
 |
Atretanka (nereg. uživatel) | Friday, 19. July, 15:03 |
|
Bohužel jí budeš muset nechat jít, pokud si to tak bude přát. Nemůžeš jí k sobě nijak uvázat ani jí přinutit zůstat stejná. Všichni se v životě nějak vyvíjíme, lidé do našeho života vstupují a zase z něj plynule vystupují. Vím, že to bolí a není to pro tebe lehké, ale musíš jí nechat být takovou, jaká si přeje. Nemusí to hned znamenat úplný konec přátelství, prostě jí dej jen prostor, aby zjistila, co vlastně chce a kdo je. Třeba si sama uvědomí, že tě ztratit nechce ;o) |
||
Přidat rozhřešení
Další příspěvky autora
Kam na vysokou?
Ahoj. Jsem ve třeťáku na gymplu. Nevim kam dál. Je celkem na čase něco vybrat, a...
A jak dál?
Frustrace je taková svině, která leze krkem, spaluje ze vnitř, zatěmňuje mysl, p...
Ahoj. Jsem ve třeťáku na gymplu. Nevim kam dál. Je celkem na čase něco vybrat, a...
A jak dál?
Frustrace je taková svině, která leze krkem, spaluje ze vnitř, zatěmňuje mysl, p...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva