Ach ta moje tvrdohlavost!

Ahoj všem. Můj problém, který mě trápí, se týká jednoho kluka. Zhruba před rokem mě balil, ale nějak to nevyšlo (v tu dobu jsem byla čerstvě po rozchodu dlouholetého vztahu, tak mi prostě nešlo hned navázat známost s jiným). Nicméně jsme se znali tak měsíc a já už si k němu našla cestu (u mě je to nezvykle brzo) a chtěla jsem s ním navázat něco víc než přátelství. Jenže on už nechtěl. Je to typ kluka, který rád holky střídá (to jsem poznala až po delší době), takže čekání na mě prostě nevydržel.
Asi po půl roce mi napsal. Už měl jinou přítelkyni a chtěl jít ven se mnou. Brala jsem to kamarádsky, ale přesto mi to přišlo divné. No, když jsme spolu byli venku, hladil mě po stehně a tulil se ke mně. Dokonce měl sexuální narážky, přitom byl zadaný s jinou!
Asi byste si řekli, že po tomto "zážitku" můžu být ráda, že s ním nedošlo k něčemu víc, protože se chová jako děvkař. Ale to bych nebyla já, aby nedošlo k něčemu jinému.
I když vím, jaký je a že by nám to nejspíš dlouho nevydrželo, mi chvilkami chybí a kdyby mi napsal, asi (no dobře, určitě) bych s ním někam zašla. Možná jsem se na něj tak upnula, protože to byl první kluk, který o mě měl po rozchodu s bývalým zájem, ale i tak. Tady se projevuje jedna má negativní vlastnost - i když mi všichni říkají, ať na něj kašlu, já jsem tvrdohlavá a dokud se "nespálím", budu si pořád říkat svou... A mrzí mě, že už i na mě sedí vlastnost holek, že odmítají hodné kluky a utíkají za těmi špatnými...
Jaký na to máte názor, prosím?