Zvoral jsem to!

Zdravím, můj příběh je následující, sice dlouhý, ale zkusím to zkrátit. Takže, jelikož se tato zpověď nachází pod nadpisem láska a partnerské vztahy, bude se týkat lásky. A jak napovídá nadpis zpovědi, něco jsem zvoral. Nedávno jsem dovršil dospělosti, alespoň úředně. V ,, dětství", resp. na základní škole jsem nebyl nějak výjimečný, průměrný prospěch, průměrně dovednosti v tělocviku, výtvarce atd. Pro ostatní spolužáky mnohdy neviditelný a učiteli nějak nepozorovaný. Žil jsem samotářský život a byl jsem dosti nesmělý a moc toho nenamluvil. Každopádně teď k problému. Tělo dospívalo a hormony začali pracovat. Ano, začali se mi líbit dívky a zajímal jsem se o ně více než kdy jindy. Problém byl, že já pro ně byl duch, pokud si ze mě zrovna neutahovaly. A to mě trápilo, později jsem zjistil, že chyba byla ve vzhledu, který se podobá spíše Smeagolovi, než nějakému Leonardu D Caprio, nebo jak se to píše. Zkrátka ten brýlatý intoš se mezi nagelovanými fotbalisty značně ztrácel. A tak jsem se uzavíral, čím dál víc do sebe a začal trpět samomluvou, ale to je jiný příběh. V období posledních pěti let se mi líbilo několik dívek, přesné číslo 7, s mým ostychem bylo těžké s nimi komunikovat, a proto vždy trvalo, než jsem se odhodlal. Jenže vždy nechtěli se mnou nic mít, byl jsem odmítán a odmítán jak nějaký Quasimodo. Tím pádem mé sesebevědomí klesalo. Až jednoho dnev tanečních jsem potkal dívku a nemohl z ní oči spustit. Jak kdyby mi jí vesmír seslal přímo do dlaní, když si mě vybrala jako stálého tanečního partnera. Ale taneční skončili a ona odešla, jelikož studuji desítky kilometrů od domova, ztratily jsme kontakt, a jak čas plynul uvědomoval jsem si, že jí miluji, začal jsem tedy hledat a našel na ni kontakt, začali jsme si psát a psali si každý večer po dobu jednoho roku a vždy si měli co říct . Ale bál jsem se dalšího kroku, jelikož mé předchozí zkušenosti dopadly fiaskem. Smířil jsem se s tím a nechal to plavat až do dne, kdy jsem se naprosto opil. Napsal jsem jí vše, vše co k ní celou tu dobu cítím. Opět to dopadlo špatně, druhý den jsem se jí omlouvalza to jak jsem byl nalitý a na zprávu co jsem psal odpověděla negativně, nedokáže si představit něco víc, než kamarádství a to byla poslední rána pro mojí psychiku a sebevědomí. Začal jsem více pít a užívat marihuanu do dne, než si mě na discotéce všimla holka a očividně jsem se jí líbil, já však stále myslel na onu z tanečních. Jenže naděje dávno chcípla. Navázal jsem tedy vztah s dívkou z discotéky. Bylo to fajn i přes to, že jsme se vídali pouze o víkendech. Jak čas plynul ztratil jsem opět kontakt s dívkou z tanečních. Ovšem párkrát jsem jí potkalna různých akcích a jednou mi napsala, že tenkrát poslala ještě zprávu druhou, ale údajně se nedoručila, ale teď je to prý už jedno. Samozřejmě mě na těch akcích viděla s mojí přítelkyní. Láska přecházela na dívku z disco a já pomalu zapomínal, ale nic netrvá věčně a tak se dívka z disco po několika měsíčním vztahu se mnou rozešla a já zůstal opět sám, opět odkopnut. Jediná na kterou myslím je však už asi dávno ztracená a já nevím co mám dělat...... A teď tu tak sedím, popíjím láhev vína, přemýšlím a píši tento text v naději, že někdo pomůže, byť jen svým názorem na věc. Možná je místy text nesrozumitelný a nacházejí se v něm gramatické chyby, předem se omlouvám, ale únava a alkohol dělá své.