Změna může potkat každého :)

Minulý rok to se mnou šlo z kopce .. Měl jsem problémy ve škole, (známky,spolužáci,učitelé),s rodinou a s penězi.. Už jsem myslel že se nikdy nedočkám dne, kdy vstanu s dobrou náladou z postele a budu se těšit na nový den. Jak už jsem zmiňoval neměl jsem peníze, ani rodiče si nemohli dovolit mi nějaké dát abych si mohl koupit třeba novou obuv... Zvrtlo se to do konce v krádež v obchodě za kterou se do dneška nenávidím a je mi trapně když na to pomyslím.Nedalo se nic dělat..
Nezbylo mi nic jiného než si po škole najít brigádu... Člověk jako já, považován za odpad společnosti, pohrdán ostatními a každodenně terčem posměchu svých spolužáků.. Měl jsem i časté myšlenky na smrt. Co by se stalo kdybych zmizel ze světa? Chyběl bych někomu?
Ne.. Odrazil jsem se od úplného dna. S pocitem, že nikomu nedopřeji mou zkázu. Ukázat všem svou sílu. Dal jsem se tedy na "vojnu". A začal jsem pracovat v obchodě kde jsem doplňoval zboží do regálů.. Nejdříve mi to strašně vadilo když tam nakupoval někdo s kým se znám... Bylo to těžké období. Pracoval jsem takhle asi 3 měsíce. Peněz najednou začalo být dostatek a já si mohl dopřát lepší oblečení,boty, dokonce jsem si časem našetřil na pořádný počítač, který jsem doposud neměl .. Ano, počítačové hry byli a stále ještě jsou zálibou které obětuji dost času .. Bylo to východisko z té škaredé reality ve které mě netěšilo vůbec nic.
Přestal jsem řešit okolí,spolužáky, naopak jsem si našel i nějaký ten čas na učení a vztahy s učiteli se zlepšily.. Poprvé když jsem dostal výplatu která nebyla nějak velká. Jsem začal mít pocit že se dřina vyplatí. Je potřeba, aby čas který trávím měl nějaký smysl pomyslel jsem si.. Dokonce i rodiče na mě začali koukat jinak...
Jednou, úplně běžný podvečer na brigádě, přišla ke mně dívka mého věku, řekla mi že nastupuje a že jí poslala vedoucí za mnou aby mi pomohla vyložit palety s vodou.. Byl to okamžik který bych přál každému, aby zažil alespoň jednou v životě.. Asi extrémní štěstí,náhoda,osud, nevím. Ale krásně se mi sní pracovalo, ze začátku jsem si ani nemyslel že by se tahle dívka mohla stát někým později bližším. Přeci jenom jsem si v té době nikoho nepřipustil k tělu. Z rozpaků jsem jí zprva přehlížel, ona se mi neustále dívala do obličeje ale já byl prostě posera.. Byli jsme vrstevníci a proto jsme i když nechtěně měli k sobě blízko... Pracovalo se lépe a čas utíkal rychleji.. Nikdy jsem se jí neptal na její osobní život ani trošku jsem nenaznačil že bych měl zájem navazovat přátelský vztah.. Ona mě ale ano, ptala se odkud jsem, kam chodím na školu, co dělám ve volném čase..
Já, těmi lety ve stresu, strachu ze školy a cizích lidí.. Jsem si uvědomil, že se mi naskytla příležitost. Přicházela a zase odcházela s úsměvem a já jí vždy ze slušnosti pomohl. Časem jsem cítil pozitivní vztah mezi námi. Já začal více hovořit o svých pocitech a osobním životě a ona se smála mým vtipům a mě to neskutečně těšilo. Vždy když se zasmála, byla to pro mě výhra a já měl najednou neskutečný nával energie..
Já, kdo neměl žádně zkušenosti s děvčaty, kdo se bál konverzace, aby nenastalo trapné ticho. Jsem se tak rozpovídal že jsem se do práce těšil, dny kdy ona nepřišla doplňovat zboží jsem trpěl a přemýšlel co bychom dělali kdyby tady byla se mnou...
Byl jsem šťastný a chtěl jsem být s tím kdo mě šťastným dělá (pochopitelně) .. K tomu abych jí pozval na rande jsem potřeboval mnoho náznaků, ale dočkala se .. Naše osobní schůzky, kdy jsme byli spolu sami, nás ještě více sblížili.. A já konečně věděl že na tento mizerný svět nejsem sám .. Dívka která mě zachránila, mi změnila život .. A já se za rok co jsme se seznámili neskutečně změnil. Začal jsem cvičit,chodit ven, našel jsem si nové kamarády a staré co mě šikanovali jsem pohřbil pod mým seběvědomím a mou radostí ze života ..
Zní to možná absurdně, ale třeba si někdo tam nahoře řekl, že už jsem trpěl dost a přítomnost jednoho správného člověka mi změní život..
Takto se můj život změnil za poslední rok a půl.. Mnoho lidí kteří mě dlouho neviděli se nestačili divit, kým jsem se stal. Viděli před sebou člověka s plnou chutí do života a zdravým seběvědomím, který se nebojí vyjádřit svou myšlenku, názor, a pustit jej do okolí..
Je to možná pro někoho nezajímavé, ale věřte když si člověk sáhne na úplné dno a podaří se mu něco takového, tak to vidí jinak..
Jsem rád pokud jste četli až dokonce :) .. musel jsem to někam vypustit. A taky doufám že to snad i někoho motivuje k tomu, aby začal žít plnohodnotný život a nevzdával to.. Život je plný překvapení, a čím více se světu otevřete, tím více krásných momentů vás potká..
Já se tímto s vámi loučím a přeji mnoho štěstí do života.