Život je hra ale chci bejt hlavní postava

Nevím zda je to dobrý psát něco někam o sobě . Ale život je jak nějaká divadelní hra ale nikdo se tě nikdy neptal zda chceš tu hru hrát . Začneme asi od začátku . Před 40 lety jsem se narodila ale taky se mě nikdo neptal zda chci a nebo ne . Ale co už jsem se narodila . Když jsem se poprvé nadechla netušila jsem co mě čeká a co vše bude . Dětství ale jo šlo to nikdy jsem si neztezovala , má první láska byla samozřejmě dětská ale kdo ji nezažil . Bylo to ještě takové nevinne v tom věku ještě kluk nedokázal ublížit . Občas mě chytil za ruku a v té době se ještě ptal zda mi smí dát pusu . Byla uslintana ale upřímná . No a tím můj život začal první pusa první podání ruky a první úsměv . Bylo to ve čtvrté třídě dvě holky a jinak 15 kluků sakra já měla harém byl to úžasní pocit každý dělal co mi na očích viděl a já toho využívala a proč ne kdybych věděla jak mě budou využívat pak . Snažila bych se víc . Ale ne kecám nedokázala jsem to zamilovala jsem se pouze do jednoho . Věřím že už jste říkala ale mrcha hned od malička . Pak to pokračovalo . Mé tělo se začínalo měnit no jo kluci a prsa to byl úlet . Nebo určitě zrcátka na botách a koukání pod sukně to jsem se tomu ještě smála a říkala si jak jsou kluci blbý ale to jsem ještě nečekala v čem budu ve všem hrát . Občas to byly hry příjemné ale občas ne . Ale to asi zažil každý .