Už rok a půl se mi líbí jeden jedniný kluk...

Vloni v září na mě ve škole promluvil kluk, o kterém jsem ani nevěděla, že na tu školu chodí, i přesto, že byl jen o rok výš. Asi 4 dny mě provokoval, ale neurážel, a já si uvědomila, že je docela hezký. Časem jsem zjistila, kde bydlí, a to kousek ode mě :) tak jsme začli chodit přibližně ve stejnou dobu ze školy, protože jsem chtěla využít toho, že máme stejnou cestu. V zimě po mně začal házet sněhové kuličky. A vždycky když jsem popotáhla zimou, se mě zeptal, jestli brečím a já mu odpověděla že ne. Ale jednou, když se zeptal znovu a chystal se otevřít dveře od svého domu, tak jsem mu odpověděla : ,, No jasně, kvůli tobě určitě... :),, A jen tak jsem se na něj otočila. On se jen culil a koukal do země :)
Ve škole, když jdu kolem něj, tak se na mě chvilku kouká, někdy si upravuje vlasy nebo se škrabká na krku či bradě a řiká mi takovou blbou přezdívkou. Ale vždycky, když kolem něj jdu, tak o sobě prostě dá nějak vědět, ale nějak se pořád po tom roce a půl nemá k tomu, aby mi řekl, jestli mě chce, nebo n, nebo jestli mě provokuje jen tak. Pořád mi totiž vrtá hlavou, proč si k provokování vybral právě mě. Na tom asi něco bude... :D Mohl by mi prosím někdo poradit, co udělat, abych ho třeba k něčemu ,,nakopla,, nebo aby mu aspoň docvaklo, že se mi líbí? A myslíte, že je ta moje ,,dlouhodobá láska,, normální ? DanČíí :)