Silvestrovské poblouznění

Ahoj, potřebovala bych od vás všech radu, co dělat. Pár let se znám s jedním klučinou, vídala jsem se s ním a jeho kamarády jednou za čas a ňák se stalo, že ten onen se mi začal strašlivě líbit a snad ho začala mít i ráda. Z něj jsem vždycky cítila jakousi náklanost, nejen kamarádskou.. jakýsi jiskření jako by bylo mezi náma. Pak jsem ho skoro rok neviděla, ale pořád jsem na něj nemohla přestat myslet a odpoutat se a jít prostě dál a znova se zakoukat. Když to měl bejt rok, co jsem ho neviděla se "konečně" zadařilo a našla kluka, kterýho jsem mohla mít i ráda nevyklubat se z něj po měsíci sukničkář, kterej neví, co chce. V tý době jsem viděla i toho mého kamaráda, kterýho jsem měla ráda a jo líbil se mi jako vždy, možná víc, ale chybělo tam ta schopnost konverzovat jako dřív, přeci jen rok udělal své a přes přaní k svátku a narozeninám se toho moc nedozvíte a nepopovídáte si a odcizíte se. Přišel mi jinej a já se mohla těšit na toho svého. No nic, s nim to nevyšlo a věřte neprobrečela sem ani slzu, ten človek je mi k zblití, ale dost :) Na silvestra se mi poštěstilo a s tou partou klučinů jsem jela na chalupu na několik dní. S mym kamarádem to bylo něco zas.. on mě pozoroval já jeho, více méně jsem se mu vyhýbala, protože navíc po pár pivech bych mu byla schopná říct vše, co jsem za tu dobu, co bo neviděla cítila a jak mi chyběl a tak. Pak jsme se potkali venku, on byl dost mi přišlo, tancovali jsme spolu bez hudby, posedávali, já ho hubovala, že je opilej a pak mlčeli. Zas něco povídali, on mě nechtěl nechat sednou na lavičku vedle a posadil si mě na klín a já ať mě pustí on, že ne a pořád a tak mi hezky koukal do očí a čekal.. a já že je opilej ať mě nechá a on, že já jsem taky. Jo byla, ale trošku a to jsem mu řekla, že já si to všechno pamatovat budu a on že taky a pořád čekal a nakonec mě začal líbat a já se nechala a líbala ho taky. Vždycky když někdo vyšel ven tak sem se odtáhla a takhle to bylo snad hodinu a půl. Líbali jsme se, hladili a povídali nesmysli, pak jsem řekla, že pudeme dovnitř a ještě když sme se zvedli tak mě naposled políbil a hm každej šel jiným směrem. Od tý chvíle jsem se s nim pořádně nemohla bavit, občas sme prohodili ňákou tu větu za těch pár dnů, ale to bylo vše. Když si do nás někdo rejplnul tak mlčel a já nic nechápala.. Tou chvíli venku jsem ztratila dny, který jsem se s nim mohla normálně bavit sice jako kamarádka, ale i tak bych byla šťastná. Teď jsem doma a nevim, co dělat. Den návratu jsem mu poslala sms, zda je to dobrý a jestli na to můžu zapomenout a jsme zas v poho, páč mě štvalo to "nebavení" a on nic... On je takovej, že není na závazky, takže to bral asi jako úlet, ale proč jsem z něj cítila tu náklanost a souznění na druhou stranu, co tma asi vážně byla vždy, vůbec se v něm nevyznám zkrátka. Co pro vás (kluky spíš) znamená podobná situace, když v náladě s kamarádkou takhle uklouznete? Má s tim někdo zkušenost, případně jak z toho ven?