Roztříštěná

Už odmala mám takový problém. Připadám si, že moje duše je roztříštěná na dvě úplně odlišné části, někdy se projeví ta, která je zajímavá, sobecká, praštěná, odvážná, někdy až otravná a ukecaná, a jindy se projeví ta, co si ode všeho drží stranou, je tichá, chtěla by být někde zašitá v klidu a číst si, nedokáže lhát, je ochotná pomoci i lidem které nesnáší, není kamarádská, všeho se bojí.
Kvůli tomu mě poslali na psychiatrii a hádejte co našli, samozřejmě nic. Jako by bylo normální, že se mnou i spolužáci radši nemluví, protože neví, jak budu reagovat.
Připadám si jako duch a lidi se mě často lekají, protože se prý dokážu jen tak zničehonic objevit a za chvílí bez povšimnutí zmizím. Někdy si přeju být viditelná, oblíbená, chtěla bych mít kamarády, kteří by mi naslouchali, ale někdy jsem strašně ráda za to, že mám svůj osobní prostor, že mě nikdo neotravuje, že mám klid a nemusím jít do společnosti, pokud k tomu nemám patřičný důvod. Ale přeci existuje něco, co mě drží nad vodou, a to jsou knihy, hudba a rodina.