Proč utíkáme od žen?

Proč muži utíkají od žen? Na tuto otázku se mnohdy ptáme sami sebe i okolního světa, jen málokdy však dostaneme jasnou a zřetelnou odpověď. A přitom je ta odpověď tak jednoduchá, až je to neuvěřitelné.

Nemohu odpovědět ihned, aniž bych předem nevysvětlil blíže podstatu celého problému, protože byste mi snad ani nevěřili, že je ta odpověď správná. A on to vlastně ani problém není, protože vše je přirozené a tisíciletími soužití žen a mužů, prakticky jasně dané. Začalo to v Ráji a končí to v libovolném domě, na libovolné adrese, libovolného státu tohoto světa, kde spolu žijí muž a žena.

Jak vůbec chtít odejít od tvora, jakým je žena? Vždyť každá z nich je proti mužské šedo-černo-bílé barevnosti světa, dokonalou paletou všech odstínů duhy. Každá vyzařuje tolik světla, že se může naše centrální hvězda klidně stydět. Každá je přirovnatelná k nemalé elektrárně co do emocí, lásky a jiných duševních hnutí. Starostlivostí a péčí se podobají ženy rovnou jaderným elektrárnám a až jednou poznáme a ověříme v praxi fúzní elektrárny, teprve potom bude možné najít přirovnání k ženské logice a organizačním schopnostem, s níž rychlostí i silou blesku zasahují vír každodennosti.

Jenže jestli v dokonalosti žen, oproti hrubé otesanosti podstaty všech mužů není právě uschováno ono hlavní tajemství? Jestli to není o přitažlivosti protikladů? Ano přihořívá, ale přece jen stejně není zřetelně vysvětleno, proč občas zdrháme odněkud, kde máme prokazatelně nejúrodnější podmínky naší pohodové existence? Vždyť si to odporuje, ne? Přece i člověk může žít jen tam, kde je dýchatelné prostředí, zdroj pitné vody a dostatečný a dlouhodobý zdroj potravy. Proč by muž odcházel dobrovolně z Ráje, který mu žena vytvořila a navíc avizuje zachovat, pokud setrvá? Klidně i navěky!

Jasně, už se blížíme, někteří už se dokonce snaží dojít na odpověď, která se nabízí, ale ještě bude potřeba něco napovědět, aby nebyla odpověď nakonec chybná. Něco o Ráji? Jasně, tam je celá podstata. Proč vlastně Ráj nakonec nefungoval? Proč bylo třeba ho zavrhnout? Vždyť muž se ženou zde nemuseli řešit ani vodu ani jídlo, ani příbytek, stačilo jen aby se věnovali jeden druhému. Odpověď je nasnadě, jednoduše se spolu rozhodli, že chtějí víc, že si chtějí vše zasloužit, například i jeden druhého, a to klidně i za cenu nemalých potíží a jeden druhému se přeci chtějí věnovat i tak. Tohle se od stvoření nezměnilo a berte to, jako moji další nápovědu.

Jenže jak se oba pustili do hledání všech těch životních potřeb mimo původní Ráj, najednou zjistili, že být pořád spolu nemohou. Protože jeden občas odejít musí, nemluvě ani o situacích, kdy odejít zajišťovat společné potřeby musí oba, a to vesměs jinými směry. Hned, jak jen to bylo možné, se však opět scházeli a dál už to bylo jako v Ráji. Najedli se, napili, pomilovali, vyspali a ráno zase hajdy každý po svém, díky Hospodinovi, že bylo jejich odloučení vůbec možné…

Dále je třeba napovědět, že je rozdíl mezi mužem a mužem, totéž platí i o ženách, které jsou ale ve své podstatě docela podobné, jen mají každá schopnost vybudovat Ráj různě sofistikovaný. A už v době, kdy muži hledají k sobě ženu a naopak, se vyjasní, jaký Ráj by oba rádi a co pro něj kdo je schopen udělat a odříci si. Tady už hoří, že? Odříci si, to je to klíčové sousloví. Oni totiž jak muži, tak i ženy mají něco, jako jádro své podstaty, které si prostě odřici nemohou, protože by nemohli fungovat, případně by nebylo možné muže nazvat mužem, nebo ženu ženou. Říkejme tomu základní pravidlo odlišnosti pohlaví.

Víme to o sobě navzájem a tak my, rozumní muži, nikdy nebereme svým ženám, automaticky tedy taktéž rozumným, když jsou naše, že, tedy nebereme jim a ani nesaháme na jejich podstatu a ony pak nesahají na tu naši. Protože by to jinak nemohlo fungovat a praxe prokázala, že ani nefunguje. Klíčovými slovy nápovědy jsou zde krach vztahu. A je zajímavé, že podstata muže je diametrálně jiná, než podstata ženy. Z toho pak rezultují všechna ta nepochopení se navzájem, ale naopak i harmonie v případě, že ženy i muži dojdou poznání o podstatě toho druhého.

Nechci rozebírat podstatu žen a už vůbec ne teorii o jejich Ráji, která je 99% jejich podstaty, to raději nechám vědcům a filozofům, protože na to je krátký stejně úplně každý, ale pokud se podívám na podstatu muže, pak vidím vlastně úplně skromné a přítulné zvířátko, které je rozumné nenasírat, protože má i nějakou tu sílu navíc, krmit, pojit, šatit a dohlédnout, aby nebylo špinavé. Kromě toho je rozumné nechat mu minimální volný prostor a čas, který si zaplní též jinými věcmi, než ženským Rájem. A to je opravdu vše. Připomenu jen stručně a opravdu okrajově, že žena by ráda měla muže neustále ve své blízkosti, nejdále nadosah, ale naprogramována byla Hospodinem naštěstí tak, že umí nakonec přečkat a přežít interní emocionální bouři v případě, že se muž vzdálí na dohled, později na zavolání, v některých případech, díky technologiím, až na telefonické zavolání. Chce to ohromný trénink a cvik, chce to mužský management nejvyššího kalibru, aby se dalo zvládnout, dlouholetým tréninkem až ono telefonické zavolání. Rozumný muž to svoji ženu učí celoživotně a průběžně a nikdy není hotov, jedině snad až na konci své cesty, kdy už ví, že nezdrhne ani kdyby chtěl...

Ano, nejsou muži jako muži a nejsou ženy jako ženy, vzájemně se doplňujeme, předáváme si to, co druhému pohlaví nebylo dáno, dokonale do sebe i k sobě pasujeme technologicky, jen dohromady jsme schopni mít potomstvo a společně plníme úkoly, které nám život dává den co den jistě efektivněji, než kdyby je plnili muži i ženy odděleně, a mnohonásobně lépe, než kdyby byly tyto úkoly postaveny před jednotlivce, libovolného pohlaví.

Ten muž, který došel poznání o podstatě svojí ženy a naučil ji fungovat bez emocionálního otřesu ze svojí nepřítomnosti v jejím Ráji, a to na svoje zavolání, nikoli dosah její paže, ten hledá muže, jako je on sám, a to z jediného důvodu. Aby totiž naplnil svoji vlastní podstatu a opustil ženin Ráj spolu s chasou sobě podobných, dobil zde baterii, získal informace, které ve svém domácím Ráji nikdy nezíská a zážitky, na které je každá žena krátká, při vší úctě k jejich nekonečné fantazii. A zažil, byť jen na několik okamžiků to, čemu se říká absolutní uvolnění, z jinak běžného nezanedbatelného sevření, které ženský Ráj přirozeně generuje. Nadechl se volně a byl připraven. K čemu připraven? Odpovězte, nyní už to přeci víte…

My totiž utíkáme od žen právě proto, abychom se k nim zase mohli navracet...