Proč mi tak ubližuje?

Bylo mi 11 let a jela jsem už podruhé na stejný tábor protože poprvé jsem byla označena za tu ošklivou. Celý rok jsem se těšila na to až se jim ukážu jaká skutečně jsem. V den tábora jsem se loučila s přáteli a klukem se kterým jsem měla po táboře chodit. Když jsem vcházela do hlavní místnosti vrazila jsem do nehorázně hezkýho kluka, pak jsem ale zjistila že je to můj praktikant a už to jelo z kopce, doopravdy. Moje "láska" k prvnímu už skoro neexistovala a táhlo mě to k druhému tak moc že jsem nevěděla co s tím. Jeden den jsem ho ale viděla mluvit s nejhezčí holkou tábora a vše jsem si dala nějak dohromady. V ten samý den jsme museli jít na výšlap ale jednu chvíli poslepu a on mi začal najednou zavazovat šátek, pak jsme běželi z kopce a já "náhodou" narazila do něj. Když jsme měly chvíli volna já, on a naše dvě kamarádky jsme si sedly na schody, celou dobu jsem si všímala jak jeho kamarádka kejve v různých znameních hlavou ale neřešila jsem to, nakonec ho někdo zavolal a musel urgentně jít, jeh kamarádka chtěla jít taky ale já ji zastavila a zeptala se na její činy, ona mi jenom odpověděla slovy "chce tě ale bojí se ti to říct" nevěřila jsem svým uším! Dále vám to už nebudu rozebírat a povím vám jen: Já ho začala škádlit on mě chytnul za ruku, druhý den mi řekl že mě má rád a padla první pusa, druhý den padlo moje první líbání a nakonec i slovo miluji tě, takhle to šlo do konce tábora než jsem musela odjet do Itálie na další tábor a rozchod nepadl prý to tu vydrží ale to byla krutá lež! Třetí den druhého tábora mi dal košem kvůli věku a ten samý den byl ve vztahu s jinou, první 4 měsíce jsme si psaly a teď v červenci to budou dva roky co se mnou nepromluvil.