Nový začátek - Ano nebo ne?

Ahoj všichni, potřebovala bych znát váš názor nebo radu na to, co právě prožívám a hlavně jak z toho ven. Před rokem a kousek jsem poznala partu vážně super lidí, a když se mi poštěstilo, jezdila jsem za nimi. Parta je čistě klučičí až na kámošku, která mě s nimi vlastně seznámila. Hlavně, s jedním z nich jsem měla vážně dobrý vztah, byl mi kamarádem do nepohody, a i když jsme se neviděli, psali jsme si aspoň obden, probírali, co jsme za ty dny zažili i nezažili, řekli jsme si, co nás trápí a tak. Prostě byl mi moc blízký, no ale jak čas běžel, začala jsem z něj cítit větší náklonnost než je jen přátelství. Proto jsem ho od sebe odháněla, co jsem mohla, ale zároveň jsem se s ním pořád chtěla bavit, protože bych si to bez něj nedokázala představit. Byl to můj kamarád, který mi dokázal zvednout náladu, a byla jsem strašně šťastná po každý, kdy mi napsal a dal mi tím najevo, že si na mě rád vzpomene a má mě třeba rád. Po čase to, ale vygradovalo a řekl mi, že mě moc rád, víc než jako kamarádku a já ho musela zklamat. Nechtěla jsem, aby tohle někdy přišlo. Ani jsem si nemyslela, že by k tomu došlo, doufala jsem v to, že mi to nikdy neřekne a budeme moci být ti dobří kamarádi pořád.

Od té chvíle se to mezi námi změnilo. Kamarádi jsme byli, několikrát jsem si řekla, že tomu dám šanci, ale to bylo taky špatně. Napáchala jsem tím mezi námi hrozný věci, protože pokaždé co skončilo tím, že jsem z toho musela vybruslit, pořád to bylo přátelství. Já jsem srab a on je taky takový povahy, ale možná právě proto, jsme se tak dokázali sblížit po kamarádský stránce. Poslední pokus, kdy jsme se pokoušeli, to dát dohromady můžu považovat i za ten nejzdařilejší, nevím, já se cítila pevně přesvědčena, že můžeme být spolu a těšila se z jeho blízkosti, no ale pak přišel háček. Nevím jak, ale v mé palici se něco pomotalo a já místo toho, abych chtěla být s NÍM jsem úplně otočila a těšila se z přítomnosti jeho kamaráda, se kterým jsem v době vyhýbání se mému nejlepšímu kamarádovi trávila čas povídáním a smíchem, který mě dostával do kolen. Njn podlehla jsem těm dolíčkům ve tvářích a sladkým řečičkám a řekla jsi, že tohle mi u NĚHO chybí a že ho určitě pořád beru jako kamaráda a nemá to cenu. Takže jsem to naposled ukončila.

Až za čas mi došlo, jaká to byla chyba. Za pár slovíček jsem ztratila osobu, kterou jsem měla tak moc ráda. Chybí mi to jeho aaa, GN a krásný sny, každý jeho pohled těma „psíma“ očima, který na mě platil, to když jsem cítila, jak mi hlasitě buší srdce, když jsme si navzájem hleděli do očí, to když mi poslal krásnou a smutnou písničku, to když mi řekl, že mě má rád, to když mě objal. Chybí mi jednoduše on. Chodíme na stejnou vysokou a už několikrát jsem doufala a čekala, že ho potkám, ale nějak tomu osud nechce, když ho zahlédnu tak jde na autobus a já nemám absolutní šanci za ním jít. Navíc mi jeden kamarád, řekl, že je teďka „zamilován“ do jedné, co je sice právě teď tisíce kilometrů daleko, ale jo uvidí jí zas určitě. Říkám si, že to je určitě jeho poblouznění a říkám si nebo doufám, že by ho ona ani vlastně nechtěla, ale zas na druhou stranu vím, že si rozumí a jak jsem sama poznala, kamarádství může přerůst v něco víc a někdy může i z blbosti skončit ze dne na den.

Já pořád doufám, že mě má aspoň z části rád a třeba začít se s ním zas bavit mohlo by se to vrátit do toho, co bylo v minulosti, protože on není člověk, co lehce zapomene stejně jako já a třeba mu taky chybím. Nějak se od toho nemůžu pořád odpíchnout a jít dál, proto vás žádám o rady, jestli se třeba pokusit o nové navázání kontaktu mezi námi nebo to nechat být a když mi zas náhodou jednou za čas napíše dělat jako by se nic nedělo a být jen ta cizí osoba, která mu řekne, jo mám se dobře, jak je to mezi cizími lidmi a dál se víc nesvěřují.