JSEM STÁLE SAMA/SÁM

Vážení a milí mladí lidé. Hodně z Vás si tady vypouští dušičku z toho, že se vám líbí nějaký člověk a on vás odmítl. Jo...bolí to, ale rada pro všechny: Hoďte to za hlavu.

Povím vám svůj příběh: "V mých mladých letech se mnozí mí spolužáci párovali, jak se jim to zlíbilo. Chodili každý s každým, jen já si dělal těžkou hlavu z toho, proč o mě nikdo nestojí? V 16 letech jsem to vzal do vlastních ruk a postupně jsem oslovil 5 dívčin. Každá mě odmítla (až na jednu, která z lítosti se mnou aspoň šla do kina). Pak jsem se zabouchl do nádherné kočky. Chodil jsem k ní s lístkami do kina, s pozvánkami na procházku či na projížďku na kole, dokonce i s malými dárky, a to tak dlouho, až mě jednou její otec vykopnul z jejich domu. Sklapla mi pusa a já se definitivně na to vykašlal. Holt, prostě budu v životě sám. A tak čas plynul, holky přicházely a odcházely aniž bych se snažil o sblížení, dokonce jsem nevyužil několik dalších příležitostí. Nechal jsem tomu volný průběh. Snad i to uvolnění mi pomohlo k tomu, že jsem se začal cítit sebejistěji. Táhlo mi na 22 let a já stále nepolíben čekal. Z ničeho nic jsem se náhodou seznámil s obyčejnou holkou, na první pohled nevýraznou. Jak jsme si tak povídali o všem možném, čas uběhl a my jsme si ještě chtěli dál povídat. Domluvili jsme se tedy, že se během týdne sejdeme a uděláme si takový výlet na blízký kopec a zas pokecáme. A tak se i stalo. Najednou jsem se začal hrozně moc těšit a nemohl jsem se dočkat. V ten den jsme opravdu vyšli až nahoru a pořád si povídali. Cítil jsem, že jsme si oba blízcí. Navrchu na kopci jsem se trochu nesměle zeptal, jestli ji můžu dát pusu. Souhlasila. Byl nádherný podzimní slunečný den a já poznal, jak chutná polibek. Zatočil se se mnou svět. Naprosto nepřipraveného mě zasáhl amorův šíp a já se utápěl v zamilovanosti...stejně jako ta obyčejná holka, co byla se mnou. Teď už ale nebyla obyčejná, byla to MÁ holka!"

První láska, to je jako první jarní tráva. Celou zimu čeká, až se objeví sluníčko, aby mohlo začít růst. Když však vzejde v čase, kdy je ještě moc brzo, nedaří se jí prorazit nahoru, omrze a bolí jí to. Když však ještě chviličku počká, vydrží ještě nějaký ten den v zemi, tak pak se jistě dočká toho pravého jarního slunka, které způsobí, že jarní tráva může růst a růst a růst....bez bolesti, bez námahy.

Kluci a holky, přestaňte bláznit. Vždyť vztahy před vašimi 20. narozeninami jsou většinou jako hrad z písku. Ten opravdový rozměr lásky se rozvine až v dospělosti. Teprve tehdy se ukáže síla lásky, obětavosti a milování. A sex? Popravdě, až budete mít 30 let, tak si vzpomenete, jaké bylo to vaše "dětské" milování slabé, nevýrazné, o ničem. Má rada zní: nespěchejte. Po dvacítce je ten nejlepší čas na seznamování. Dřív je to pro mnohé zbytečná ztráta času, nervů a potoků slz.

Trpělivost růže přináší:)