Jsem beznadějně zamilovaná do zadaného muže mých snů

Zdravím, chtěla bych se vám svěřit s mým příběhem, protože vím že tady dokážete člověku dost dobře poradit. Uvítala bych názor a pohled na věc od druhých.


Přiblížím vám trochu mojí situaci, abyste věděli jak se celá situace má. Známe se spolu už dva roky. Je mi 20 a jemu 25. Poznali jsme se přes jednu internetovou seznamku, každý den jsme si spolu psali několik hodin. Před dvěma měsíci jsme se konečně poprvé setkali. Nemohla jsem se s ním sejít dřív, je mezi námi docela velká vzdálenost více než 160 km. Je z Prahy, ale pochází z Itálie, byl to model... (on je pro mě naprosto dokonalý kluk) Vědela jsem že má holku, jsou spolu více než rok a nechce ji opustit, protože u něho bydlí, mají spolu zážítky a já to chápu (řekl mi, že dokud je s ní, tak se mnou být nemůže) ale i přesto se tak vůbec nechoval, pozval mě na drink, procházeli jsme se po městě, povídali si a skoro celou dobu jsme se líbali, hodně mi dával na jevo že má o mě zájem, jinými slovy bylo to prostě úžasný... Možná že bych na něj měla asi zapomenout, ale já nechci. Nechci se smířit s tím, že jsem ho ztratila. Nevěřím, že potkám lepšího kluka než je on. Strašně mě to ničí a nevím co dělat, nic mě nebaví, nemám na nic a do ničeho chut. Casto vzpomínám na naše setkáíní. Obávám se, že ani čas nic nevyřeší. Nechci ze ho za žádnou cenu vzdát a to jsem mu také řekla. Nejhorší je, že jsem si ho neskutečně zidealizovala a zamilovala jsem se do mé představy o něm. Nedokážu na něj v životě zapomenout.

Moje otázka zní: Proč mi píše, že mě má rád, že mi nechce ublížit. Doufá, že zůstaneme v kontaktu, ale když mu řeknu, že bych ho chtěla znovu vidět, řekne mi na to, že nechce zhoršit situaci. Proč mi říká, že jsem milá a surely wonderful a kdyby byly jiný podmínky chtěl by se se mnou sejít a zůstat se mnou... Proč neřekne narovinu pravdu a říká tyhle sladký lži, já nevím jestli to myslí se mnou upřímně, nebo to říká jen aby mi opravdu neublíži, i když jsem mu řekla že bych to pochopila. Jak mám žít s tím pocitem, kdy si myslím, že mě chce ale skutečnost je třeba úplně jiná... Nicméně je snadné uvěřit někomu, když ti říká přesně to co chceš slyšet. Možná kdyby mě řekl, že mě nechce tak bych to neřešila, ale tím že m dává pořád naděje...