Co má větší hodnotu vztah nebo láska?

Věříte že může existovat vztah, kdy dva lidi si jsou sympatičtí, dobře si rozumí, důvěřují si, milují se (v posteli) a přitom necítí zamilovanost, ale "jen" jakési pouto které se časem prohlubuje? Myslíte, že zamilovanost přijde časem nebo to vůbec není důležité? Opravdovou zamilovanost jsem zažil jenom jednou když mi bylo 13. Byl to takový ten snový stav, kdy z ničeho nic jsem pořád na někoho myslel a chtěl jsem být pořád u ní, i když jsem nebyl její typ. Pro mě není tahle zamilovanost důležitá, protože si myslím, že zamilovanost kterou tak často cítí holky stejně časem vyprchá jako vůně která ti zbyla po tvém ex-příteli. Jak to máte vy? Přitom v lásku věřím, ale chápu ji jako pouto a důvěru k člověku, kterého dobře znám! Momentálně nikoho takového nemám, ale chtěl bych, protože vím, že každý týden který tady na tomto světě strávím sám je jak kdybych nebyl. A poslední věc. Myslíte, že v lásce je důležité, aby lidi měli společné zájmy? Nepřehání se to dneska už trochu na těch seznamkách, když lidi hledaj společné zájmy? Každý je přece jiný a vzájemná odlišnost a rozmanitost nás doplňuje...