Být či nebýt chladný

Poprvé když jsem dostal citově pořádně přes hubu tak jsem malém skočil pod vlak, naštěstí u toho byl můj nejlepší kamarád který mě zastavil, od te doby jsem byl ke všem chladný a rozhodoval se výhradně rozumem, pak jsem ale již zmíněnému kamarádovi slíbil, že dám ženám druhou šanci, a tak jsem si našel úplně náhodou přítelkyni, přišel jsem k ní jak se říká jako slepý k houslím, zažili jsme překrásný rok a půl a já zavtipkoval jako milionkrát před tím, nikdy mi neřekla co ji vadí a to me vždy mrzelo, a 21.12.2013 jsem dostal tvrdou ránu, rozchod,...
Nedávno jsem se dozvěděl, že čeká dítě, ne se mnou nýbrž s mým náhradníkem, i přesto jak mi tvrdila jak chce dochodit školu a proto se mnou nemůže být, tak jsem se vrátil k tomu byt chladný, nikdo mi neublíží, a pokud o mne bude nějaká stát tak bude muset hodně dlouho čekat než jí začnu věřit a odhalovat sebe, ale to se nestane a pokud ano tak to bude zlatokopka a o ty ja zájem nemám, nestojím ani o sex protoze bez toho koho milujete to stojí za h*vno