Bolest, trápení, zklamání...

Ahoj, jmenuji se zuzik.... Povím vám jeden můj bolestivý (ze začátku nádherný) příběh..: Jednou sem se zamilovala do jednoho kluka, který se mnou chodil do družiny. Pořád sem na něho koukala a nevěděla, jak ho mám zjískat. (byla to moje první a velikánská láska, neměla sem s tím žádné zkušenosti) Celé dny sem na něho myslela.. jednou, když sme byli s družinou venku, tak sem se neudržela a obejmula ho. Bylo mi tak krásně.♥♥ Potom sem ho obejmula i druhý den, a tak postupně jsme spolu začali chodit.. Další dny byli kouzelné, pořád jsme byli spolu, objímali se..... Celé odpoledne jsme trávili spolu.. Jednou jsme byli zase venku a drželi se za ruku.. On se mi ale vytrhnul a řekl:,, nech mě už bejt, co si o mě myslíš??'' a odešel.. já tam zůstala sama a nevěděla sem co dělat... další dny sem probrečela, ten kluk se mi začal vyhýbat.. Trápila sem se hodně dlouho, láska k němu je až do dnes....sice ho miluju, ale už o něho nestojím, kdysi mi ublížil, neradabych se trápila znovu... už se ani nepozdravíme.. a kevšemu, ted je úúúplně jinej-jedna kr*** od něho ze třídy ho úplně změnila, kvůli ní se ted chová jako de***. Ale mě už je jedno, jakej je, zamilovala sem se znovu, a zatím to klape.... Ted prožívám krásné dny, ale o tom vám budu vyprávět až příště!!!! Láska je holt někdy hodně bolestivá!!!!!!!