Nosím smůlu

Ahoj. Porad  se nemůžu zbavit dojmu, ze jsem tady zbytečná. Rozhodne  jsem nikdy neuvazovala o tom, ze bych si něco udělala. .
     Vyrostla jsem v rodině, kde se rodiče v mých třinácti letech rozvedli. Muzu jim akorát poděkovat. Máme všichni skvělý vztah a i rodiče jsou stále přátele. Rodiče toho moc nemeli, ale snažili se nám dopřát to co je pro život dulezite. Vždy jsme byli vedeni k praci, aby jsme si uměli vážit peněz. Takže posledni prázdniny jsem měla asi ve dvanácti. Všechen volný čas jsem jinak věnovala skole a brigadam. 
     Ani mezi lidi kolem sebe jsem nikdy extra nezapadla. Začalo to uz na zakladni skole. Nejsem typ cloveka, ktery se vzhledově nějak liší od ostatních. Takže to musi byt něco jiného. Pro sve spolužáky jsem byla dobra, akorát kdyz něco potřebovali. To samé bylo s učiteli. Byla jsem ticha žákyně, která nikdy nevybocovala nejakym extrémním chováním. Vždy jsem byla ticha a dělala jsi svoji praci. I přesto mi v pate třídě bylo neustale zle, az doktorka přišla na to, ze to je ze šikany spolužáků a učitelů. Těšila jsem se proto na střední skolu, ale tam se to bohužel vse opakovalo. Úspěšně jsem odmaturovala a vrhla se na vysokou skolu. Dnes muzu říct, ze bohužel soukromou. Musela jsem si vzít půjčku, abych skolu mohla zaplatit a ještě dnes, kdyz uz jsem čtyři roky ze skoly ji neustale splacim. Bohužel jsem skolu nedodelala, jelikož jedna profesorka mě tak moc nemela v lásce, ze mě ani po třetí nepustila přes statnice i přesto, ze jsem uz vse uměla pomalu jako basnicku. 
     A tady se to vse láme. Jako jedina ze třídy jsem skolu nedokoncila. Tím padem jsem musela hledat jiný obor kde bych se uplatnila. 
     Při skole jsem měla praci na plny úvazek, abych měla na žití. Po neúspěšných druhých státnícich jsem si šla trosku vylit hlavu. Do práce jsem dorazila znacne unavena a odpoledne jsem za sebe volala náhradu. Po tydnu jsem přišla za vedoucí a omluvila jsem se a vysvětlila svou situaci. Řekla mi, ze si cení toho, ze jsem se přišla omluvit. Nicméně po měsíci mě vyhodila, ze pry pijí a beru drogy. Přitom já mám z drog přirozený respekt a alkohol mi nechutna. Ten jsem si dala akorát trochu, kdyz jsem někam vyrazila s přáteli. 
    Snažila jsem se najít praci a narazila jsem na finančního poradce. Toho jsem vydržela dělat asi tři mesice, kdyz jsem zjistila, ze to jsou všechno lži klientům. Pak jsem az do června byla bez práce, bez podpory bez peněz. Nemela jsem na nájem, na jídlo, na žití. Sháněla jsem půjčku az mi na internetu půjčil jeden muz, celkem 100 000. Zaplatila jsem nájmy dopředu a zbytek měla na stravu. Přestala jsem chodit mezi lidi, tak moc jsem se stydela.
Ale nějak nic nevychází. Mám pocit, ze všem nosím smůlu.
     V červnu jsem nastoupila do jednoho nového krámu s oblečením. Jelikoz jsem měla zkušenost a tím, jak ma takovy krám vypadat, tak jsem jim ho cely pomohla zařídit. Kšefty nesly, klienti nechodili a majitele se nesnazili ani o reklamu. Byl to krám bez jakéhokoli zabezpečení a na mě se tam každy den sletalo množství zlodějů. Nejednou jsem je chytala az na ulici. Ale majitele mi na to pouze řekli, ze se mám více snažit. Po třech měsících jsem se jednoho rana po inventure nemohla dostat do práce. Majitel přijel, vytáhl papír a řekl at to koukám podepsat, ze jsem zlodejka a ze jsem ukradla zboží za 26 000. Sesypala jsem se a v záchvatu pláče jsem to ja blba podepsala. Odmítal mi vydat mě věci a smlouvy, které jsem tam měla. Nakonec mi nevyplatil ani výplatu.  Za mesic jsem se dozvěděla, ze to cely zavírají a holka, která tam pracovala po mě, poslali odpočinout domu, aby se vzpamatovala z toho, ze ji okradli zloději. :-( já takové štěstí nemela. :-(
          Na zacatku prosince jsem pak nastoupila do nové otevřené cukrarny v nedaleké obci. Klíče od práce jsem nemela, majitelka mě tam kazde rano vozila a vecer mě vyzvedavala. Během dne tam parkrat ještě zajela vse zkontrolovat. Po měsíci a pul jsem měla dostat svou prvni výplatu. Ale najednou uz jsem tam nepracovala sama, ale střídali jsme se tam tři. Já ji prosila, ze potrebuji peníze a ze to vse zvládnu. A pak uz mě do práce najednou nevolala vůbec. Na sms neodpovídala a tak jsem se rozhodla jet si pro výplatu osobně. Bylo mi řečeno, ze bez mě přítomnosti delali inventuru a chybi zákusky v hodnote 5 000. Neverila jsem tomu, uz zase? Tak jsem řekla at tedy tu inventuru spravedlivé rozdělí mezi všechny co tam pracovali a dá mi zbytek výplaty. Měla jsem brát celkem 17 000. Tak mi řekla, ze se mi ozve. Pak mi přišla zprava, ze mi vyplatí jen 1 200, ze pry jsem tam rozbila nejake topení. Nakonec jsem nedostala ani korunu. Opet bez peněz, bez podpory. Peníze z půjčky, kterou ještě dnes splacim došli. Tak jsem hledala další půjčku. Byla to blbost, ale co jiného jsem měla dělat. Ozval se mi kluk z Podebrat, ze mám přijet a domluvíme se osobně. Tak jsem koupila jízdenku za posledni peníze a s naději vyrazila. Byl to kluk, stary asi jako já. Bylo mi divne, kde by vzal tolik peněz. Ale vyprávěl mi o svém podnikání a o tom, ze částka 50 000 neni pro nej problém. Nakonec mě pozval k sobě, ze tam to  po třetí nepustila přes statnice i přesto, ze jsem uz vse uměla pomalu jako basnicku. 
     A tady se to vse láme. Jako jedina ze třídy jsem skolu nedokoncila. Tím padem jsem musela hledat jiný obor kde bych se uplatnila. 
     Při skole jsem měla praci na plny úvazek, abych měla na žití. Po neúspěšných druhých státnícich jsem si šla trosku vylit hlavu. Do práce jsem dorazila znacne unavena a odpoledne jsem za sebe volala náhradu. Po tydnu jsem přišla za vedoucí a omluvila jsem se a vysvětlila svou situaci. Řekla mi, ze si cení toho, ze jsem se přišla omluvit. Nicméně po měsíci mě vyhodila, ze pry pijí a beru drogy. Přitom já mám z drog přirozený respekt a alkohol mi nechutna. Ten jsem si dala akorát trochu, kdyz jsem někam vyrazila s přáteli. 
    Snažila jsem se najít praci a narazila jsem na finančního poradce. Toho jsem vydržela dělat asi tři mesice, kdyz jsem zjistila, ze to jsou všechno lži klientům. Pak jsem az do června byla bez práce, bez podpory bez peněz. Nemela jsem na nájem, na jídlo, na žití. Sháněla jsem půjčku az mi na internetu půjčil jeden muz, celkem 100 000. Zaplatila jsem nájmu dopředu a zbytek měla na stravu. Přestala jsem chodit mezi lidi, tak moc jsem se stydela.
     V červnu jsem nastoupila do jednoho nového krámu s oblečením. Jelikoz jsem měla zkušenost a tím, jak ma takovy krám vypadat, tak jsem jim ho cely pomohla zařídit. Kšefty nesly, klienti nechodili a majitele se nesnazili ani o reklamu. Byl to krám bez jakéhokoli zabezpečení a na mě se tam každy sletalo množství zlodějů. Nejednou jsem je chytala az na ulici. Ale majitele mi na to pouze řekli, ze se mám více snažit. Po třech měsících jsem se jednoho rana po inventáře nemohla dostat do práce. Majitel přijel, vytáhl papír a řekl at to koukám podepsat, ze jsem zlodejka a ze jsem ukradla zboží za 26 000. Sesypala jsem se a v záchvatu pláče jsem to blbka podepsala. Odmítal mi vydat mě věci a smlouvy, které jsem tam měla. Nakonec mi nevyplatil ani výplatu.  Za mesic jsem se dozvěděla, ze to cely zavírají a holka, která tam pracovala po mě, poslali odpočinout domu, aby se vzpamatovala z toho, ze ji okradli zloději.
     Na zacatku prosince jsem pak nastoupila do nové otevřené cukrarny v nedaleké obci. Klíče od práce jsem nemela, majitelka mě tam kazde rano vozila a vecer mě vyzvedavala. Během dne tam parket ještě zajela vse zkontrolovat. Po měsíci a pul jsem měla dostat svou prvni výplatu. Ale najednou uz jsem tam nepracovala sama, ale střídali jsme se tam tři. Já ji prosila, ze potrebuji peníze a ze to vse zvládnu. A pak uz mě do práce najednou nevolala vůbec. Na sms neodpovídala a tak jsem se rozhodla jet si pro výplatu osobně. Bylo mi řečeno, ze bez mě přítomnosti delali inventuru a chybi zákusky v hodnote 5 000. Nevrátila jsem tomu, uz zase? Tak jsem řekla at tedy tu inventuru spravedlivé rozdělí mezi všechny co tam pracovali a dá mi zbytek výplaty. Měla jsem brát celkem 17 000. Tak mi řekla, ze se mi ozve. Pak mi přišla zprava, ze mi vyplatí jen 1 200, ze pry jsem tam rozbila nejake topení. Nakonec jsem nedostala ani korunu. Opet bez peněz, bez podpory. Peníze z půjčky, kterou ještě dnes splacim došli. Tak jsem hledala další půjčku. Byla to blbost, ale co jiného jsem měla dělat. Ozval se mi kluk z Podebrat, ze mám přijet a domluvíme se osobně. Tak jsem koupila jízdenku za posledni peníze a a naději vyrazila. Byl to kluk, stary asi jako já. Bylo mi divne, kde by vzal tolik peněz. Ale vyprávěl mi o svém podnikání a o tom, ze částka 50 000 neni pro nej problém. Nakonec mě pozval k sobě, ze tam to vyřešíme. Otevrel lahev vina a zacal se vyptával na co peníze potrebuji. Ze nehodlá pomáhat někomu hrát třeba automaty. Tak jsem mu vse vyprávěla. Bylo to fajn do té chvíle, nez se na mě vtrhnul a normálně mě zneužil, nebala bych se říct ani slovo znásilnil. Pak mě vyhodil před barák a někam se vyparil. Ze zoufalství, jelikoz jsem nemela ani na cestu zpět, jsem se mu vloupala přes okno do baráku. Z jeho počítače jsem napsala kamarádovi, ktery mi koupil jízdenky. No a nenapadlo mě nic lepšího, nez se mu pomstít. Tak blbym zpusobem. Ukradla jsem mu jeho dve koťata, o kterých neustale vyprávěl. Nechtěla jsem je prodat, nebo jim něco udělat. Chtěla jsem ho jen vytrestat a za mesic mu je vrátit. Podal na mě trestní oznámení. Strávila jsem za mesic víc jak šest hodin u výslechu, kdy policie měla pouze blbe narážky a tomu co jsem jim řekla nevěřili. Nejspíš proto, ze pan Holub byl jejich kamarad. Dostala jsem rok a pul podminku a musela jsem uhradit ještě 2 000 za soud.  
     Pak jsem si konečně našla praci, kde jsem vydržela dva roky, bohužel mi výplata nestačila na splacení dluhu. Tak jsem se donutila k tomu nejhoršímu. Zkusila jsem se prodat. Strašně se mi to pricilo, ale co jsem měla dělat? Nakonec jsem to zkusila dvakrát a stejne to dopadlo tak, ze si užili a poslali mě domu bez peněz.
     Ani v lásce jsem nemela štěstí. Vždy jsem do vztahu dala vse, ale nakonec vždy utekli za jinou. A bývalým přítelem jsme čekali miminko. Řekl mi, ze jsem mu zkazila život. Nakonec jsem o miminko přišla. Je to uz rok a z toho stále nejsem venku. Navíc jsem na nemocenské přišla o hodně peněz a prosila jsem ho jestli mi do další výplaty půjčí 2 000, ale řekl, ze ne, ze mi jde jen o peníze. To ze jsem musela vyhledat odbornou peci ho nezajímalo. :-(
     Nyní jsem se za svým současným partnerem odstěhovala do ciziny. Bez jedine koruny, s naději na lepsi život. No nezačalo to zrovna nejlépe. Nejprve mě chtěl opustit a poslat domu kvůli bývalé přítelkyni, která ho o vse obrala a neustale podvadela. Nakonec ale zůstal se mnou. Neustale mi vyznává lásku. Ale pak ma take ve zvyku neustale vse házet na mě. Vse je moje vina. To, ze neslyší z nás dvou budika je moje vina. To ze zapomeneme jet na nákup moje vina apod. Ze pry se neustale musím hádat a musi byt po mem. Přitom já hádky nesnáším, nez abych se hadala, tak raději mlcim. Take neustale řeší peníze, ze co je se mnou, tak takhle špatně na tom nebyl. Přitom já se živím sama, přispívám mu i na nájem. Našla jsem si tu praci, která se zakládá na provozních. Na zacatek to bylo dobre, něco jsem si vydělala, ale ted uz čtyři mesice nic. :-( V Čechách musím splácet dluhy ve výši  6 800 a tady mám náklady na žití 8 500. Jenze příjem zádný. :-( a vzhledem k mým jazykovým dovednostem si praci moc vybírat nemůžu. Vůbec nevím jak to zvládnu. Porad si říkám, ze se to zlepší. Ale nic. Nechci aby to platil on, protože nechci byt na nikom závislá a vím jistě, ze by mi to jednou vyčetl. Vždy jsem toužila byt samostatná. Nicméně se to nedaří. 
     Můj dluh k dnešnímu dni je asi 150 000. To jsou skvěle vyhlídky ve 26 letech. Toužím po rodině, ale takhle na ni muzu zapomenout. Jsem rizikova pacientka pro rakovinu děložního čípku. Navíc musím brát léky, které stojí na tři mesice 3 000. Tím se mi ta moje vysněné rodinná idylka znacne vzdaluje.
     Jsem rada, ze jsem narazila na tento portál. Mohla bych ještě vypravet, je toho více. Ale jsem rada, ze to nemusím dusit v sobě. Tohle dokáže hodně pomoc. 
     Možna jsou to jen maličkosti. Ale kdyz je jich pak hodne, takhle to jeden velky problém. :-(