Není to tak dlouho co jsem byla sikanovana trvalo to skoro 2,5 roku nikdo mi nevěřil bylo to pro me strašné utrpení .. Nasledky mám asi do ted už neverim lidem nejsem moc rada v kolektivu ale jinak jsem to překonala
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Rozhřešení
 |
Frantíkmore, | Friday, 19. August, 22:51 |
|
HA, HA, HA tady jsou všichni máklí to se mi tu bude líbit :D |
||
 |
WendyLAX, | Sunday, 31. July, 11:16 |
|
Ahoj.
Tak já jsem si šikanou procházela 9. let na základní škole. Nikdy jsem neměla problém jinde než ve škole.. Bylo pár důvodů proč (kluci mě mají rádi, vzhled, samé jedničky, nejlepší v tělocviku a ve všem se mi daří) mě šikanovali, ale nikdy jsem to pořádně nepochopila.
Tolikrát jsem přišla domů s modřinami a krví na oblečení, ale nikdy jsem se nevzdala.. Moje máma ani nikdo jiný mi nevěřil, říkali, že si za to můžu sama.. Mám rozvedené rodiče a otec se mnou moc nemluví, jen od něj dostávám peníze a peníze, mamka by tu pro mě měla být a naslouchat mi, ale nemá na mě nikdy čas ani náladu a proto se věnuje mým mladším nevlastním sestrám.
Párkrát do dopadlo tak špatně, že jsem skončila v nemocnici, nebylo to jednoduché.
Zároveň jsem si vypěstovala závislost na sebepoškozování, takže jsem na tom byla opravdu špatně.
Vše se obrátilo poslední rok základky. Přestala jsem chodit do školy a raději jsem chodila jen tak se projít ven nebo do Prahy koukat na památky apod. Když se ve škole přišlo na šikanu a ředitelka měla řešit s rodiči těch dětí jejich chování, radši řekla: ,,Je to poslední rok, to se uklidní, prosím neřešme to, nemůže to být tak špatné jak říká."..
Rodiče jí na to hned skočili a já nemohla nic dělat.
Vše se teď obrátilo v dobré. Je léto a já můžu zapomenout. Zapomenout na bývalou školu. Bývalé spolužáky. Bývalé učitele. Můžu zapomenout.
Byla jsem 3 týdny na táboře, kde jsem se opět shledala se svými kamarády, na které nedám dopustit a zjistila jsem, že nejlepší je se o někoho opřít a vědět že neuhne, že tam zůstane stát ať se stane cokoli. Chytila jsem vyšší cíl a vyplnila prázdno.
Najednou ke mně šlo štěstí!
Dostala jsem se na MS v Kanadě a jsme 1.! Dokázala jsem se přenést přes pohledy ostatních na mé jizvy a přestat se řezat. Jediné co mi pomohlo bylo to, že jsem ZAPOMNĚLA a hodila vše za hlavu. Vzpamatovala jsem se, začala normálně jíst. Našla jsem lidi, kteří jsou za mnou ať se stane cokoli a po dlouhé době i někoho, komu záleží víc na mně než na někom jiném. Mám super pocit a je to všechno jen díky úsměvu a vlastní vůli. .... Zkus se přes to přenést, hodit to za hlavu, najít někoho kdo ti věří a pochopí tě. Nemusí to být celá rodina nebo 50 přátel. Stačí 1 jediný člověk.
Usměj se a buď šťastná. Nepodléhej zlé náladě a šikaně ;) |
||
 |
Arathorn, | Monday, 18. July, 01:43 |
|
Ahoj, šikana je zlá věc a je o to horší, když Ti nikdo nevěří, že jsi šikanována. Nicméně, děcka na základce jsou krutá a hloupá. Předpokládám, že nastupuješ někam na střední školu, nebo účeliště. Tak či tak, je to pro Tebe nový začátek s novými lidmi, proto se jich neboj a dej jim ještě šanci..... Nedopadni jako já. Šikanou jsem si prošel jak na základní škole, tak začátkem střední školy, teď je mi přes 20 a jsem asociál, který vychází mezi lidi jen v nejnutnějších situacích. Nemám rád lidi a ani jim nevěřím, což není dobré, ale některé staré rány se nezahojí.... Ty máš stále čas. Nechť je tvůj život šťastný a plný přátel. |
||
Přidat rozhřešení
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva